assil:A pak byl ještě nějaký ten Mikuláš z Ohníčku na pokračování myslím, ten se mi taky dost líbil.
No a ještě byly Mikulášovy patálie nebo nějak tak, a to jsem četla taky ráda.
A stejně je úžasný ten vývoj diskuzí: Od hoven k Foglarovi!🤣
Fikovnice:No a ještě byly Mikulášovy patálie nebo nějak tak, a to jsem četla taky ráda.
A stejně je úžasný ten vývoj diskuzí: Od hoven k Foglarovi!🤣
Jako na IF. Tam se diskuze taky často rozkošatily.
Bublinu uneslo Bratrstvo kočičí pracky. To jsem jako malá vždycky obrečela….
ne pokud si pamatuju, tak Bublina byl zajatcem Vontů někde ve sklepě a asi ho moc nekrmili, což způsobilo úhyn zvířete
bratrstvo kočičí pracky jsou takoví nepovedení záporáci, vlastně jejich nejhorším skutkem bylo znesvěcení těla Lízinky paní Zavadilové
U mě se rodiče snažili přimět ke knížkám, táta je do dneška velký čtenář. Já si první knížku s chutí přečetla až někdy ve 13 letech, od té doby je to závislost, i když padám na hubu a jsem unavená jak blázen, musím přečíst alespoň jeden odstavec nebo neusnu. Foglarovy mě ale taky nějak nebavily. Ji AK můj rozsah je velký.
My tady ani popelnici na bioodpad nemáme, v Praze, kde jsem bydlela, taky nikde nic, ale hovem všude mraky. Marbulin a radostí jeho i moji se vždycky nacpal zadkem do nějakého křoví a tam si ulevil, byla já za to moc ráda, protože, kdyz to na něj přišlo, nikde žádné křoví v dohledu, tak jsem pak koukala, které z těch 30 hoven je to jeho. Když jsem pak chvilku bydlela na Břevnově, tam byl zase na každém rohu jíš s pytlikama a výkaly téměř nikde.
Foglar vás chytnout nemohl, když jste začala číst až ve 13 letech. Ty knihy jsou pro mladší čtenáře.
Naši četli hodně. A tak mě a sestru ve čtení podporovali. Obě dodnes rády čteme. Každá jiný žánr, vůbec nemáme stejný vkus. Můj ex četl taky hodně, a taky jiný žánr než já. Děti jsme ke čtení vedli též, ale zdaleka nejsou takoví čtenáři jako my. Knihy si kupuji a tak mám rozsáhlou knihovnu. K některým knihám se ráda opakovaně vracím.
No ja som začala čítať tak veľmi “vydieračsky či skôr korupčnícky” - mama (mimochodom mega veľká čitateľka) mi ponúkla 50 KČS, ak prečítam knihu : AKO SA KALILA OCEĽ - táto totiž bola jednou z dvojice kníh, ktoré nedokázala prečítať (druhá bol DOM V STRÁNI), a to fakt ona prečítala všetko ☺. To som mala tak 13 rokov a ja som tú knihu prečítala najmenej 3x - tak strašne moc sa mi páčila (dobre blbá som bola čo? ☺). A musím uznať, že teda mi mama tých 50 KČS naozaj dala. Potom som už čítala fakt veľa aj bez podplácania. Keď som mala deti denne som im čítala rozprávky (neskôr aj knihy primerané veku) otrocky každý deň pred spaním - milovali to a čítala som im do veku hádam desať rokov. No a najstaršia dcéra sa potom prehupla do typu dieťaťa u ktorého som bola nešťastná z toho koľko číta - ona čítala aj pri prechádzke, v noci pod perinou - proste že fakt stále! Druhá bola taký normálny čitateľ a syn čítať ani za svet - zase však do veku 15 rokov - vtedy sa dostal ku knihe “Politická ekonómia” - tučnú bichľu (čo ani študenti asi nečítajú) zhlatal za tri dni. A začal hon na knihy podobného zamerania - vrátane Kapitálu na vyváženie či porovnanie potom niečo o trhovej ekonomike v západnej európe a pod. Tak som zhodnotila, že čítať začnete iba vtedy ak sa trafíte do vkusu čitateľa (bez ohľadu na vek). U syna som sa zjavne tých 15 rokov netrafila - žiadne dobrodružné, detektívne, hororovité a pod. nemali úspech ☺
Bodlinka:ne pokud si pamatuju, tak Bublina byl zajatcem Vontů někde ve sklepě a asi ho moc nekrmili, což způsobilo úhyn zvířete
bratrstvo kočičí pracky jsou takoví nepovedení záporáci, vlastně jejich nejhorším skutkem bylo znesvěcení těla Lízinky paní Zavadilové
Já mám taky pocit, že Bublinu unesli Vontové.
A Rychlošípáci jej v tom sklepě objevili a snad jej tam chodili krmit jakousi rourou. A pak se pro něj vypravili…a Bublina byl mrtvý.😢
Jako vod houna to vzít přes chlast až k Rychlejm šípům, to už je umění 😀
Možná by se to dalo nějak zakomponovat dohormady v tom smyslu, že Rychlý šípy vysbíraly šécky hovna ve městě a pak to šli zapít 😀
eena:No ja som začala čítať tak veľmi “vydieračsky či skôr korupčnícky” - mama (mimochodom mega veľká čitateľka) mi ponúkla 50 KČS, ak prečítam knihu : AKO SA KALILA OCEĽ - táto totiž bola jednou z dvojice kníh, ktoré nedokázala prečítať (druhá bol DOM V STRÁNI), a to fakt ona prečítala všetko ☺. To som mala tak 13 rokov a ja som tú knihu prečítala najmenej 3x - tak strašne moc sa mi páčila (dobre blbá som bola čo? ☺). A musím uznať, že teda mi mama tých 50 KČS naozaj dala. Potom som už čítala fakt veľa aj bez podplácania. Keď som mala deti denne som im čítala rozprávky (neskôr aj knihy primerané veku) otrocky každý deň pred spaním - milovali to a čítala som im do veku hádam desať rokov. No a najstaršia dcéra sa potom prehupla do typu dieťaťa u ktorého som bola nešťastná z toho koľko číta - ona čítala aj pri prechádzke, v noci pod perinou - proste že fakt stále! Druhá bola taký normálny čitateľ a syn čítať ani za svet - zase však do veku 15 rokov - vtedy sa dostal ku knihe “Politická ekonómia” - tučnú bichľu (čo ani študenti asi nečítajú) zhlatal za tri dni. A začal hon na knihy podobného zamerania - vrátane Kapitálu na vyváženie či porovnanie potom niečo o trhovej ekonomike v západnej európe a pod. Tak som zhodnotila, že čítať začnete iba vtedy ak sa trafíte do vkusu čitateľa (bez ohľadu na vek). U syna som sa zjavne tých 15 rokov netrafila - žiadne dobrodružné, detektívne, hororovité a pod. nemali úspech ☺
Ne, politickou ekonomii ani vědecký komunismus jsem opravdu “nečítala”. Na škole v 80. letech. Taky jsem všechny tyhle zkoušky dělala až napodruhé.🙂