No když jsem tahání řešila jen zastavením, tak pes se brzo naučil, že se při napnutém vodítku postavil bokem a pak vodítko povolil jen hnutím krku, sám se ani nehnul. Bylo to takové kontraproduktivní. 😀
Tady není jedno správné řešení, způsob. Jen další a další nápady, udělejte cokoli, zpívejte třeba, jen se vyhněte násilí (i hlasem), protože je to trapné, užít sílu proto, že jsem psovi nevysvětlila, přitom kdo jiný by měl, on nemá střední školu, on má mě.
Ono vždy záleží. Já viděla zase hodně to, že když člověk to učil přes přivolávání k sobě, tak už to pes měl jako povel, že zatáhl a nadšeně si už běžel sám pro pamlsek, takže efekt prověšeného vodítka se nekonal. 😀
Já prvně učila samostatně stůj. Kdy fakt měl zastavit. A poté jsem podobně přes vodítko učila netahání. Když zastavil a povolil svaly, tak jsem ho pustila, kam chtěl. 🙂
Ale ona je těch postupů celá řada a každý si stojí za tím, co pomohlo jemu. Ono často je to i o tom, že každý má jiné schopnosti a cit, takže i jde o to, jak je to dobře proveditelné pro toho člověka než pro psa. 😀
assil:No když jsem tahání řešila jen zastavením, tak pes se brzo naučil, že se při napnutém vodítku postavil bokem a pak vodítko povolil jen hnutím krku, sám se ani nehnul. Bylo to takové kontraproduktivní. 😀
Něco podobnýho jsem měla s Ginou, při zastavení sice vodítko povolila, jo taky si stoupla lehce bokem, ale tak to by asi nevadilo…úkol zněl jasně, povolit vodítko…nicméně jakmile jsme udělaly krok, tak už byla zase v tahu. Takže jsem trvala na tom, že musí přijít ke mně…resp. k noze a obrat ne u nohy, ale že mě obejde. Tak to jsem taky nedomyslela, protože teď kdykoliv zastavím…resp. kdykoliv ona napne vodítko do tahu, tak automaticky otáčí a jde, obejde mě a přiřadí se k noze…s druhým psem na druhém vodítku, už to vyžaduje trochu cviku, aby jsem se nezamotala. Tak se tak snažím přeučit na obrat u nohy, ale…to bych se musela soustředit a vyžadovat to vždy a to se mi nevede, protože stejně jako ona to dělá automaticky, tak já automaticky provedu abraka dabra s vodítky a jde se dál.
Ono u toho zastavování je myslím dost důležité, aby pes nejen zastavil, nejen povolil vodítko, ale se třeba podíval na psovoda, co se děje. Jakože Gina třeba i to vodítko povolila, ale pohledem si fixovala místo, kam se chtěla dostat, proto taky, jakmile jsme se opět rozešly, tak šla znovu do tahu.
"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.
No, já nevěděla co mám dělat neb vodítko bylo povolené, ale pes až na konci a ani se nehnul. To přivolání se mi moc nechtělo, takže nakonec jsem volila tu změnu směru.
Úspěch není úplně stoprocentní, ale skoro a to mi stačí.
Jo, to bylo u nás stejný, mě pes čučel střídavě na mě a střídavě tam kam chtěl jít a jakmile jsem dala volno, tak vyrazil. Praktikovali jsme tohle fakt dlouho a bylo to pořád stejný a pak už mi bylo jasný, že tohle nikam nevede.
"Metoda" rychlých změn směru jí z tohoto vytrhla.
U Giny mi ve své podstatě hodně pomohlo, když jsem narazila na toto video.. https://www.youtube.com/watch?v=a7wEbeCOmYI
Když nezabralo zastavování, tak jsme chvilku takhle trdlovaly a pak neříkám, že nezátáhla, ale dalo se s ní pracovat, začala se soustředit.
Můj pes zase umí, že když je pouze zastaven, tak “fajn, já se aspoň mezitím rozhlídnu a očmuchám bezprostřední okolí, než si rozmyslíš, jestli teda můžeme jít dál” 😄
Prostě musím vyžadovat nějakou hlubší reakci.
“mě pes čučel střídavě na mě a střídavě tam kam chtěl jít a jakmile jsem dala volno, tak vyrazil”
Jestli to chápu správně, tak pes nebyl v klidu, ale sledoval, esi se už pude. V takovou chvíli bych nikam nešla.
assil:No, já nevěděla co mám dělat neb vodítko bylo povolené, ale pes až na konci a ani se nehnul. To přivolání se mi moc nechtělo, takže nakonec jsem volila tu změnu směru.
Úspěch není úplně stoprocentní, ale skoro a to mi stačí.
Já nepřivolávala, stála jsem tam tak dlouho, až to čubu přestalo bavit a s otráveným výrazem se přišla zeptat, co se děje, proč zase stojíme, pak teda dostala povel k noze, aby se srovnala na mojí úroveň a pak povel jdeme a vyrazily jsme.
Myslím, že problém u zastavování je, že když už pes něco fixuje, že má konkrétní cíl, kam se chce dostat, tak často dochází k tomu, že po povolení vodítka a opětovném pokračování v chůzi, jde pes zase do tahu. Jako jasně, pokud má vytrvalého a důsledného páníčka, tak se k objektu své touhy dostane za dlouho, ale nakonec dostane.
Já třeba v případě nejtěžší situace…pes proti nám, prostě udělala třeba raději včelem vzad a nechala toho psa nás předejít…abychom nešli tváří v tvář a když nás předešel, tak jsme zase udělaly včelem vzad a pokračovaly v našem směru.
Ve své podstatě jsem nabyla dojmu, že je lepší kombinovat několik metod s ohledem na situaci.
Video od sardullah: změna směru, taky dobrá metoda.
Nechat viset vodítko na zápěstí, nevím, esi se smát, nebo brečet. Můj pes by mi zlomil ruku jedním zátahem… a granule samozřejmě vysypu, drahé granule.
A pak tady, bez oslovení psa, bez ničeho, zatáhne psa, aby ho měl blíž, v záběru nebo proč? Proč ho nezavolá?
Běžně na psa mluvíme, povelujeme, šišláme… ale jde se učit chůze bez tahání a děláme tohle? Proč u učení dalšího chování nevyužít to, co už pes umí?
https://youtu.be/a7wEbeCOmYI?t=133
Ještě jedna věc… bez vodítka jde můj pes tak, že kopíruje můj krok. Netuším, čím se to naučila, možná to naše dlouhé plížení se loukou a polem, když jsme řešily zvěř, to měla nařízené takto být, ale měla vodítko.
Psi jdou často bez vodítka lépe než s vodítkem.
Buď za páníčkem, za jídlem, za legračním hlasem, hračkou, aby se páníček/pes neztratil, co já vím…
megi-the-pes:Video od sardullah: změna směru, taky dobrá metoda.
Nechat viset vodítko na zápěstí, nevím, esi se smát, nebo brečet. Můj pes by mi zlomil ruku jedním zátahem… a granule samozřejmě vysypu, drahé granule.
A pak tady, bez oslovení psa, bez ničeho, zatáhne psa, aby ho měl blíž, v záběru nebo proč? Proč ho nezavolá?
Běžně na psa mluvíme, povelujeme, šišláme… ale jde se učit chůze bez tahání a děláme tohle? Proč u učení dalšího chování nevyužít to, co už pes umí?https://youtu.be/a7wEbeCOmYI?t=133
Ještě jedna věc… bez vodítka jde můj pes tak, že kopíruje můj krok. Netuším, čím se to naučila, možná to naše dlouhé plížení se loukou a polem, když jsme řešily zvěř, to měla nařízené takto být, ale měla vodítko.
Psi jdou často bez vodítka lépe než s vodítkem.
Buď za páníčkem, za jídlem, za legračním hlasem, hračkou, aby se páníček/pes neztratil, co já vím…
No tak já si metodu upravila k obrazu svému resp. k obrazu mojí bílé potvory, defakto z toho zbylo jen ta změna směru po pár krocích…😊
“Ono vždy záleží. Já viděla zase hodně to, že když člověk to učil přes přivolávání k sobě, tak už to pes měl jako povel, že zatáhl a nadšeně si už běžel sám pro pamlsek, takže efekt prověšeného vodítka se nekonal”
no, a proto prioritně učím - přiřazuji povel a odměňuji, to prověšené vodítko
Bez vodítka u nohy chodil můj minulej pes a bylo to tím, že si hlídal kapsu nebo pamlskovník. 😀 A procházky ho nebavily, takže neměl důvod někde poletovat. 😀
Jakože pomalu a poté odměna? To by asi taky některý mohl chápat jakože = zatáhnu, dojde povel, dojde pamlsek.
Ale to přivolávání fakt bylo pochopeno jako zatáhnu, vracím se zpátky, vezmu pamlsek, jdu dopředu, zatáhnu, vracím se zpátky… Řekla bych, že čím inteligentnější pes, tím si najde snáze tyhle různé řetězce. 😀 Teď jsem tenhle výsledek nedávno viděla. Panička byla spokojená, že pes netáhne, ale mně osobně by tohle nepřišlo ok. 😀
“Jakože pomalu a poté odměna? To by asi taky některý mohl chápat jakože = zatáhnu, dojde povel, dojde pamlsek.”
ne
jakože stejně, jako chůze u nohy, jen mi jde štěně kdekoliv, samozřejmě u mě - je vedeno pomalu za pamlskem v ruce a k této pomalé chůzi přidávám “pomalu…pomalu….pomalu”. Povel i odměna jdou s požadovaným chováním, ne až po.
Jasný to chápu, jen jsem myslela, že to máte jakože stejně, jen to děláte trochu jinak. Ale vy to děláte úplně jinak. Tohle chápu, s tím taky začínám. 🙂 A poté po zastavení. 🙂