Pes co nemá rád děti

Trochu zodpovědnosti by těm mladým neškodilo.

Takže ještěže všichni ti starší jsou zodpovědní až na půdu 🙂 

Třeba se tazatelka ještě ozve a upřesní svoji situaci, ale na mě to taky působí, že pes není její. Na druhou stranu se ptá, zda si psa nechat, takže nějaké rozhodovací právo v tom asi mít  bude….Otázka je to těžká, za mě, pokud pes její je, tak já bych nebyla pro, dávat ho hned pryč, má za něj zodpovědnost, stejně jako za to dítě. Chtělo by to vědět o situaci více, zvážit možnosti…. Doufání, že by pes nekousl je dost ošemetné. Kdysi dávno můj děda měl psa (NO), co neměl rád děti, teda on neměl rád kde koho, ale pamatuju si, že po mě “šel”, jakmile jsem byla z dohledu dospělých a přestože mě nikdy nepokousal, příjemné to nebylo, bezpečné určitě taky ne a věřím, že některým jedincům by toto pak mohlo způsobit celoživotní strach ze psů (a to by byla škoda). 

Ano, a pes pošupajdí z domu. S přístupem, jaký k němu má tazatelka podle úvodního příspěvku, je to ale spíš dobře. Snad pro obě strany (doufám, že ho dají někam, kde nebudou děti a kde se o něj budou dobře starat). 

kocoura219:

Trochu zodpovědnosti by těm mladým neškodilo.

Takže ještěže všichni ti starší jsou zodpovědní až na půdu 🙂 

Třeba se tazatelka ještě ozve a upřesní svoji situaci, ale na mě to taky působí, že pes není její. Na druhou stranu se ptá, zda si psa nechat, takže nějaké rozhodovací právo v tom asi mít  bude….Otázka je to těžká, za mě, pokud pes její je, tak já bych nebyla pro, dávat ho hned pryč, má za něj zodpovědnost, stejně jako za to dítě. Chtělo by to vědět o situaci více, zvážit možnosti…. Doufání, že by pes nekousl je dost ošemetné. Kdysi dávno můj děda měl psa (NO), co neměl rád děti, teda on neměl rád kde koho, ale pamatuju si, že po mě “šel”, jakmile jsem byla z dohledu dospělých a přestože mě nikdy nepokousal, příjemné to nebylo, bezpečné určitě taky ne a věřím, že některým jedincům by toto pak mohlo způsobit celoživotní strach ze psů (a to by byla škoda). 

To já ale nikde netvrdím, že starší jsou zodpovědnější. To se týkalo konkrétních případů. Možná to bude tím, že sama takovýho psa mám a dodneška nechápu, co těm lidem na psovi vadilo, je hodný, poslušný, pracovitý, děti miluje, akorát všechno sežere, to zas jo. Spíš na něj neměli čas, ale že to nevěděli dřív. Víte, kolik je psů, kteří nesnesou děti? Já jsem rozhodně nepsala, aby doufali, že pes nekousne. Ale za psa je přece vždycky zodpovědný člověk. Pes nemá nikdy zůstat s dítětem o samotě, nikdy, i kdyby byl sebehodnější.

Sarah01:

To já ale nikde netvrdím, že starší jsou zodpovědnější. To se týkalo konkrétních případů. Možná to bude tím, že sama takovýho psa mám a dodneška nechápu, co těm lidem na psovi vadilo, je hodný, poslušný, pracovitý, děti miluje, akorát všechno sežere, to zas jo. Spíš na něj neměli čas, ale že to nevěděli dřív. Víte, kolik je psů, kteří nesnesou děti? Já jsem rozhodně nepsala, aby doufali, že pes nekousne. Ale za psa je přece vždycky zodpovědný člověk. Pes nemá nikdy zůstat s dítětem o samotě, nikdy, i kdyby byl sebehodnější.

👍 Nemůžu než souhlasit. Hodně často je problém v tom, že se lidé psovi dost nevěnují a případně ani nemají zájem zjišťovat si informace a správně s ním pracovat…

Já teda musím říct, že i kdyby byl úvodní dotaz jen nějaký výkřik do tmy, tak podobná problematika není nic neobvyklého. 

Za sebe, když to tak shrnu, co slýchám, tak povětšinoutaková  budoucí maminka nemá se psem nijak blízký vztah. Ve většině případů se budoucí maminka sestěhovala se psem, který “existoval”…její partner ho mohl mít už předtím nebo třeba bydlí s tchánovci a je to jejich pes…a to ani vůbec nepočítám maminy, které jsou obecně velmi až přehnaně úzkostlivé ve styku dítěte s nějakým zvířetem a nebo si třeba z minulosti nesou strach ze psů, protože je nějaký pes pokousal. A prostě se jim ani nechce se psem budovat nějaký vztah, snažit se vzájemně se dobře poznat, začít si důvěřovat, naučit se se psem komunikovat,  protože na to prostě nejsou. Situaci samozřejmě zhoršuje to, když pes nemá rád děti.

Jako ještě jsem neslyšela, že by se na tohle ptala nějaká majitelka psa-budoucí mamina, která opravdu se psem žije, vychovává ho, cvičí, procházkuje, miluje, krmí, stará se, mazlindá, hraje si, povídá si.. atd atd. Protože zná svého psa nejlépe a většina těchto pejskařek-budoucích mamin nemá strach, co bude až se jí narodí děcko.  Nebo třeba i mají doma pejska s problémy, s minulostí, ale tam by ten dotaz nebyl položen tímto stylem.

No a pak jsou právě ty případy, kde by nastávající maminka nejraději dala psa pryč…ona ho k životu nepotřebuje…navíc v jejích očích představuje pes nebezpečí pro její dítě. A vlastně ani se jim nedivím…já taky nevěřím “cizímu” psu vs. moje děti, prostě proto, že psa neznám, neznám jeho reakce, nemusím dobře číst jeho řeč. Navíc, co si budem, čím nervóznější bude matka, čím bude reagovat z pohledu psa “divně”, tím větší riziko.

Tady zadavatelka chtěla buď ujištění, že s jejím dítětem bude pes ok a nebo jasné sdělení “dejte psa pryč”…. resp. spíš ta druhá varianta.

Náš pes měl panickou hrůzu z dětí, štěkal na ně a byl schopný i kousnout. Přesto jsem v těhotenství věřila, že to zvládneme. Dodržovala se pak pravidla, pes měl svoje místo, museli jsme pořád hlídat psa i dítě. Trvalo to pár let, ale nakonec si k dítěti sám chodil lehat a miloval ji.  

No pes a dieťa  ? Moja dcéra (tá čo má akože dogu a rotwailera, nad ktorým sa zmilovali alebo sa našli?) čaká teraz bábo a strach mám asi viac ja ako ona ☺. Napriek tomu, že ten RTW je ozaj pes s ťažkou minulosťou s xy problémami - absolútne by nebola schopná ho dať preč - zohrali sa neskutočne (okrem toho ten pes by už inde  asi neprežil). A je jasné, že tam bude musieť nastať obdobie usporiadania “svorky” - 150 % stráženie dieťaťa a psa, ale presne ona je tá, ktorá verí ( a vie) že to zvládnu. A ja sa utešujem tiež, že ak by to niekto dokázal zvládnuť tak to bude ona. A že to možno bude úplne v pohode a zbytočne mňa občas prepadnú chmúrne myšlienky. Ale toto je ten prípad kedy má “mamina” s tým psom (v našom prípade psami) vzťah - to ju proste ani nenapadne dať preč - tú 9 ročnú dogu (ktorá s ňou bola v dobrom i zlom) alebo teraz toho “ADHD” na nej  závislého rtw? Proste sa uvidí ako to pôjde - najhoršia verzia je oddeľovanie - majú výhodu, že už bývajú v dome, ale to sa proste ukáže časom

Můj první pes vyrůstal s dítětem - s nejstarším synovcem. Měli se moc rádi. Pak v dospělosti psa se stav k dětem změnil -  neměl je rád a tudíž neměl rád ani prostředního synovce, od momentu kdy byl opravdu malý dítě (ale dokázal ho na druhou stranu hlídat), když synovec povyrostl, měl tendence navíc psu škodit /bylo to škodmírský dítěto,  naštěstí z toho posléze vyrostl/ a pes ho opravdu neměl rád, protože on ho malej tůroval i pohledem - přes zrcadlo, protože jinak věděl, že má průser. A pes byl schopen po něm vyjet do obličeje - ne na to zrcadlo, přes který na něj zíral, ale přímo na to dítě, byla jsem u toho a zasáhla. Když se narodil nejmladší synovec, mohl si tento dovolit mu lézt do misky, žrát jeho jídlo a pít jeho vodu. I u něj pes ležel.  Píšu to pro zadavatelku proto, že věci se vyvíjejí, ale taky je nutné vědět a znát, umět zasáhnout, pořešit, korigovat. Samo se to málokdy.

Tohle je fakt hodně divná situace. Osobně nnechápu, proč by měl jít pes z domu , když pes je venkovní  o adchov dítěte probíhá především indoor.

Kromě toho,že i dospělého a zrazeneho psa lze alespoň do jisté míry kultivovat výchovou , celý problém lze přece řešit především logisticky:

1. dům a pes na zahradě předpokládá nějaký manévrovací prostor. Tudíž rozdělím bezpečně pozemek tak, aby pes nemohl zapříčinit průšvih a já měla prostor pro manévrování.

2. Dítě nenechávámnenechámvá samotné se psem a postupně ho vedu k tomu, aby respektovalo prostor psa.JDE TO. To byste měla vidět děti holek od koní, jak fungujou.

3. Nedávat psovi moc prostoru na to, aby začal žárlit. Věnovat se mu, chodit ho venčit .

 Absolutně nechápu, jak hned můžete uvažovat o tom, že se ho zbavíte, když ještě nic neprovedl a dítě jeste není na světě. máte stále dost času situaci řešit, a to platí i pro partnera , pokud je.

2x