Ochočit si papouška znamená mnoho trpělivosti. Mě to trvalo 2 měsíce. Minimálně 3 hodinny denně jsem na ní mluvila a dávala jí do klece různé pamlsky, třeba pampelišku, žabinec nebo piškotu. Když jsem zjistila, co jí nejvíce chutná, byl to žabinec ptačinec,odpoledne jsem ho nazbírala a zkoušela jí ho podávat z ruky. Vzala si třeba až po týdnu nabízení a přemlouvání. Co na to říct, trpělivost a lásku. Zvykne si na Vás. Uvidíte. Jen vydržet.
Co znamená, že je zle. Ohání se zobákem, kouše a syčí a nebo začne zmateně poletovat po kleci? Každopádně si hájí svou klec, své teritorium. A ještě se asi bojí. Musí si na Vás zvyknout.
My mame obdobny problem s nasi Korelou.
Bydli s nami jiz od litopadu,ale stale se nas boji. Za to dobu se teprve naucila cekat vzdy rano a vecer {kdyz bereme z balkonu s kleci domu]na bydelku u dvirek,vi dobre ze dostane dobrotky.Uz ani rano nekrici,snazime se vse delat ve stejnou dobu - pomalu si zvyka. Jinak take nam neustale syci, obcas prska a nekdy i klove kolem sebe {doslova agresivni].Nechavame mu otevrena vratka,ze se muze kdykoliv pak proletet,ale zatim bezvyznamu.
Muzete nam nekdo poradit,predem dekuji.
Musíte se korele ze začátku věnovat opravdu cca. 2 h denně. Co se nenaučí co nejdříve pak se velice těžce doučuje. O víkendy se zkuste věnovat korele déle. Ochočit korelu není snadné a chce to hodně trpělivosti, ale za to se Vám pak korela odmění. Přestane syčet, začne se s Vámi mazlit. Já mám ochočený párek korel a každý den jim minimálně ty 2 h věnuji. Ráno než jdu do práce, tak už čekají až je pustím k prolétnutí. A když přijdu z práce, tak je zase pustím k prolétnutí. A to mají velkou voliéru. Vše se dá naučit. Chce to jen trpělivost.
Gratuluju Dito, je vidět, že děláte pokroky. Pusttě korelu z klece až jí budete mít ochočenou, až se Vás nebude bát. Jinak jí tam zpátky budete dostávat jen velice těžko. Jedině na nějakou dobrůtku.
lenka: děkuji, taky mě to moc potěšilo, dokonce se náš korelák i rozčiluje když dám ruku s jídlem pryč, ale bez jídla zase syčí, no uvidíme jak to bude dál, začíná si hodně hrát, mám radost
Tak já asi některým z vás optimismus zase zchladím. Máme páreček korel už asi rok. Od začátku jsme se jim věnovali několik hodin denně. Z ruky si berou dobroty, když se chtějí proletět, tak si to vyřvávaj. Jinak sednout na ruku ani náhodou, bojí se jí. A samec je navíc agresivní a klove. Kdysi neměli problém nasednout na bidýlko a nechat se přenést do klece. Jenomže i to je už přestalo bavit. Teď se do klece vrací jen někdy, když už se setmí. Ale nemůžeme vždy čekat, takže je většinou nepouštíme vůbec. Prostě jsme se smířili s tím, že jsou neochočitelný. Příští jaro už budou mít venkovní voliéru, tak půjdou tam. Dostanou ještě kamarády a bude klid.
U páru korel je to něco jiného. Jsou to dvě korely a ty si vystačí sami se sebou. Mám doma párek ochočených korel, když byly chované samostatně, tak byly mazlíčci, ale když jsem je dala dohromady, už nebyly tak mazlivé. Ale s tím člověk musí počítat. Buď na chov a nebo na ochočení. Korely chytnu jen já, ke mně jdou, ale manžel je do klece nedostane, jedině na dobrotu.
tak info jak to probíhá dál, je hravý, ale jen přes klec, jak dám ruku do klece tak utíká stále , začal nám dvojhlasně pískat , má jméno Harry(hery) a odpovídá nám ale víc mě mrzí ta ruka, chtěla bych jej pustit ale fakt nechci pokud se bojí ruky
do tý doby než jsme ho pustili z klece tak na ruku nesedl, vůbec nemluvil ani nic, žádný kontakt, jeden den jsme ho pustili a od té doby mluví to co jsme na něj volali, jí nám zrníčka z rtů, je strašně společenský , dá se říct, že někdy až moc, opravdu se nám podařilo ho za 2 měsíce krásně ochočit, na zavolání přiletí na ruku, komunikuje úplně báječně. chce to trpělivost