Veřejný trénink

Ano kdysi byly veřejňáky celkem časté. Vypadá to jako takové maličké závůdky. Sjede se banda koní a trénují. Klasicky oprácko a kolbiště, někde jen na kolbišti. Tam bývá postaveno pár skůčků, nebo celý mini parkurek. Tam si jezdec vjede, i se svým trenérem když chce a účastní se organizovaného skákání. Řekne se třeba skáče se jednička a šestka. Ke skůčkům si stoupnou ti trenéři a jejich svěřenci postupně najíždějí a skáčou. Vše se dělá pro to, aby šlo vše hladce, aby všichni přeskočili, najíždí si kolikrát potřebují, trenér pomáhá, radí, když se nedaří může skůček snížit, prostě tak aby se to povedlo. Pak se vyhlásí další skoky, třeba dvojka sedmička a skáčou se další skůčky. Nakonec se může po jednom přejet celý parkurek. Prostě takový hromadný trénink. Skvělé pro mladé jezdce nebo mladé koně, nutné je ale umět se chovat na parkuru, opravdu zakřičet “jednička!" když najíždím na jedničku, aby mi nikdo nevjel do cesty před nebo za skokem atd. Vybavení klasické tréninkové, umět se chovat atd.

Stanley:

Zúčastnily ste se někd volného tréninku mně by zajimalo jak to na něm je, co se dělá jak dlouho trvá a jak je to přinosne.

Viz Kallisto.

Takové závody nanečisto. Kdy si může mladý kůň nebo mladý jezdec vyzkoušet atmosféru, práci ve skupině, reakce na cizí koně a tak. Za mě velmi přínosné.