lesnizinka: Trošku od tématu písniček na pohřbu odskočím. Mamka je hluchá stejně jak já(no nebo já, jak ona😉) V pátek byla na pohřbu bývalé spolupracovnice. Dělali ho děti, neví o tom zhola nic, chlastají myslím stejně, jak ona. Z nějakého důvodu udělali pohřeb z kostela, tedy evangelické motlitebny. Je tam navíc nový farář. Je tichý, nezpívá, buďto ani nezapíná mikrofon, nebo do něj mluví tiše. Takže neslyšela nic. Z lidí nezpíval nikdo, ani ti, co umí, jen takové kuňkání prý. Rodina ani nevěděla, že by si měla vynést rakev. U spouštění do hrobu to samé. A moje mamka poprvé prohlásila, že nepochopí, proč někomu, kdo nechodil do kostela, rodina nechodí do kostela, udělají pohřeb v kostele a jsou tam pak s prominutím ,,jak blbci". Asi se jí na rovinu budu muset zeptat na její případný pohřeb, protože v našem případě by to bylo totéž. Já tam nevkročím, brácha se úspěšně vyhýbá tím, že tu není. Jen ona do něj právě občas jde.
To je právě to, že to často zařizují příbuzní, kterým je to jedno, a zařídí to buď tak, jak vždycky nebo jak jim někdo řekne. Mně to připadá jako nehorázné ignorování zesnulého jako osobnosti, to mohli udělat rovnou pohřeb bez obřadu a doma. A vyšlo by to líp.
Mě vůbec nenapadlo, že by pohřeb měl být v kostele. Jenže jsem manžela velmi dobře znala a na toto téma jsme se občas bavili, i když ne přímo o detailech. A hodně jsem různé věci rozebírala s paní v pohřební službě, která byla velice empatická, a ve chvíli, kdy to ani nemáte moc sílu řešit, je to přece jen všechno hodně čerstvé, mně hodně pomohla. Důležité je taky nejít tam sám, mít někoho s sebou, kdo zesnulého taky znal. A hlavně chtít to udělat tak, aby to byla jakási pocta zesnulému a ne aby to bylo co nejrychleji a nejlevněji odbyto. My jsme měli obřad v kapli, u nás žádná síň ani krematorium není, na kremaci se odváží jinam a urnu si pak pozůstalí vyzvednou v PS. Tři roky jsem ji měla doma, pak jsme se s dětmi rozhodli, prostě to chtělo nějaký čas, že popel rozprášíme na místě, které měl manžel rád. Že ho nebudeme dělit a nebudeme ho dávat na hřbitov na místo, ke kterému žádný vztah, a kde by byl s lidmi, které neznal.
Už na pohřbu mně řekla neteř, že mě obdivuje, že jsem vše udělala tak, jak si manžel přál. Že ony se sestrou vlastně nevěděly a i se bály babičce odporovat v tom, aby se udělal tradiční pohřeb v kostele. Vlastně úplně stejně, jak píšete vy.