Jak se podle vás pozná dobrý trenér?

Aby měl sám nějaké výsledky. Aby to, co říká, uměl předvést i na cizím koni. Aby byl trpělivý a uměl vysvětlit, proč takhle ano a takhle ne. Abych se na jeho koních cítila bezpečně. Abych s jeho metodami vnitřně souhlasila. Aby na sobě neustále pracoval - semináře, soustředění.

Jako moje trenérka, se kterou mě před 25 lety seznámila společná známá.

Obojí. Sama se na svých koních věnuje drezuře, pravda, na oblastní úrovni. A její svěřenci se na závodech taky objevují. I parkurových  A umisťují. A už jsem několikrát slyšela - no jo, ti jsou z XXX (nechci dělat reklamu), tam jsou dobří.

Já se omlouvám, nedočetla jsem, je to balast, co dnes píše každý.

Za mně je dobrý trenér ten, který ctí standart,má formální vzdělání a posouvá ho o alternativy. A musí být vidět výsledky, ideálněi nějaký ten sportovní.  

U koní jsem skoro 30 let,  obsednut vlastní kůň v pohodě, nevyžádaných funkčních rad už jsem zdarma a efektivně udělila nespočetně a nikdy by mě nenapadlo myslet si tak vysoko, že budu někomu radit přímo a ofiko.

Udělejte si cvičitelák a pak se rozhlížejte dál. Osobně vyhledávám každého, kdo to dělá “trochu jinak”, ale stejně se nakonec vrátím ke spisům Norberta Záliše.

Úplně klasický cvičitelák nebo alespoň instruktor pod ČJF 🙂

Tak bych jen  dodala , pokud má “trenér”  svého koně nebo koně, kterého jezdí, zajímá mne jeho spokojenost a jak koník vypadá, většinou podle tvaru horní lini poznáte, jak je koník ježděn a jaké má trenér  priority při výcviku.

Taky mě u potenciálního trenéra hodně zajímají jeho vlastní koně. Věci jako ježdění na sílu, uspěchaný tréning s přeskakováním některých kroků, nebo ježdění ve špatné pozici dost spolehlivě napráskají. Pak mě zajímají reference od lidí co pod ním jezdí, zejména ze skupiny se stejným zaměřením jako já. Jakožto lesoběžce mě tak budou více zajímat názory rekreačních jezdců, než někoho kdo se chystá na soutěže.

Oficiální cvičitelák mě až tak nezajímá. Viděla jsem lidi, kteří se na něj chystali a získali ho, kterými bych se v životě trénovat nenechala. Stejné je to s vlastní sportovní výkonností - za tou se může skrývat cokoliv od “koně jsem si do nejvyšších soutěží sám nachystal od obsednutí” po “koupil jsem miliónového koně s hotovou výkonností a nějak jsem se na tom udržel”.

Taky bohužel ne každý kdo je skvělý jezdec a cvičitel koní je schopný to předávat dále, takže mě zajímá jaký je trenér po stránce pedagogické - jestli je schopný věci vysvětlit tak, aby je pochopil i člověk který je nikdy před tím nedělal a jestli je schopný přizpůsobit hodinu koni a jezdci “na míru”. Trenérů, kteří po jezdcích hulákají, na chyby reagují posměšnými poznámkami, jejichž hlavní způsob řešení čehokoliv je použití větší síly vůči koni a všechny hodiny jsou stejné do posledního projetého cviku, jsem si užila dost jako mládě v oddílu a děkuji, nechci. Očekávám, že na konci hodiny bude kůň uvolněnější a soustředěnější než když se začalo a já budu mít poopravované chyby a zadané srozumitelné a splnitelné úkoly do příště. Pokud hodina končí koněm pod pěnou a ve stresu a zmateným zdeptaným jezdcem, tak je to dost o ničem.

Už to tu bolo zhrnuté, za mňa tiež nie je úplne “smeroplatná” vlastná výkonnosť, ale výsledky áno. Teda, vidieť kone, ktoré dotyčný pripravil, chcela by som vidieť jeho prácu (dnes trebárs cez sociálne siete  je x možností prezentácie a zadarmo…), rovnako dôležité sú pre mňa aj recenzie ľudí, ktorým dôverujem. 

Dneska je trénerom každý, kto sa aspoň trochu udrží na koni, nejako by som sa toho nebála. Ale. trebárs ten oficiálny papier je fajn ak by ste to brali vážne v zmysle živnosť, poistenie, atď. 

No právě proto to říkám, právě proto, že dnes je trenér každý, tak je fajn, když má alespoň nějaký certifikát + výsledky vlastní práce a hlavně filosofie. Osobně pro mně není priorita, aby měl vyloženě nutně cvičitelák, ale zatím ti, co mě trénovali, měli alespoň instruktora nebo prošly školením centered ridingu, prostě mají něco, co už má nějakou vytvořenou koncepci, se kterou se  mohu seznámit. No a  samozřejmě mohu potkat někoho, kdo jezdil roky v nějaké maštali třeba v cizině a prošel velkou velkou praxí, ale reálně je těchto lidí jako šafránu. Realita hobby stájí je pak taková, že polovina majitelů jsou začátečníci/pokročilí začátečníci no a pak letití lesojezdci, jako jsem já, kteří když měli otevřenou mysl, tak se zkušeností naučili část toho, co radí horsemani. Ale třeba v mém okolí výborný jezdec bez “vzdělání”, od kterého bych si nechala radit, fakt není, jak říkám, spíš radím já 😀 pokud jsem požádaná. 
No a pak hledám po internetech, většinou. A tam je prostě pro mně nějaké formální vzdělání jednou z věcí, která mě zajímá. Pak to, kým se nechá ten člověk inspirovat, alternativním přístupům jsem otevřená velmi. A jak vypadají koně dotyčného nebo jak probíhá hodina a jak cvičitel komunikuje, to už je často třeba i na videích. A pak především osobní setkání. To je alfa omega a tam se láme chleba. Důležité je také, aby ten člověk respektoval vaše potřeby a možnosti vašeho koně (psychické i fyzické).

Měla jsem u sebe velmi známou trenérku, která jede alternativu, kamarádce pomohla velmi, ode mně si vzala za hodinu tisícovku a měla jsem pocit, že si ze mně dělá srandu. Nějakou dobu jsem dělala pod holčinou, která “nemá nic”, ale viděla jsem její práci na FB…ale i tak si teď dělá instruktora. Úplně nejlepší trenérka, kterou jsem měla, byla empatická holka  s cvičitelákem, která zároveň dokázala jezdit koně na tušírkách nebo nákrčáku a dokáže tak vést i svoje klienty, přestože jinak dělá ofiko parkur. Její kůň je s krásnou linií zad. 

Takže si to musíte zhodnotit dle svého rozumu. Osobně na nějakou tu snahu se prokazatelně vzdělávat hodně dám, jelikož nemám obecně v lidi od koní důvěru (právě proto, že je mezi nimi řada falešných rádoby odborníků). No a pak strašně dělá první setkání, jakmile mám pocit, že už to mi něco dalo, tak je rozhodnuto.

Já bych ještě doplnila,že určitě je rozdíl mezi závodními jezdci a jezdci,co se vzdělávají kvůli sobě.

Když chcete závodit a jít do vyšších soutěží,tak vás nikdy neposune člověk,které ty soutěže nejezdil a neví,jak se cviky provádí popř. jak najet na skok,aby to vyšlo a řešit krizové situace. Není to jen o připraveném koni,ale i o věcech,které mohou nastat nečekaně,o jiném chování koně na závodech. A třeba jen korektní cval v drezuře je poměrně složitá věc.

A já tedy ještě koukám,kolik koní ten člověk zažil,prošly mu pod rukama…čím více,tím více zkušeností a různých situací…