Pokus budu brat, ze „naucit” = usedet, tak lehky klus neni zase tak tezky. Nekdo chyti rytmus prakticky okamzite, jiny potrebuje par lekci. Pracovni klus je o dost horsi a treba ja s nim bojuju cely zivot (i kdyz z casti je to dane tim,ze jsem nikdy nebyla nucena ho systematicky trenovat). U pracovniho klusu taky hodne zalezi na koni a na jeho rychlosti. Vysedet prodlouzeny klus kone s vyraznymi chody je vyzva i pro dobre jezdce.
Odpověď na příspěvek uživatele Dada z 29.07.2025, 21:28:20
Šikovný jezdec na přiježděném koni se naučí lehký klus okamžitě, pracovní klus do pár hodin. Méně nadaný jezdec nebo jezdec na nepřiježděném koni, co letí rozpadlý s hlavou nahoru po jízdárně jako pako se to může učit taky celý život bohužel.
Rozumně se pohybující kůň a trenér s mozkem na zemi jsou půlka úspěchu.
Ještě v dřevních dobách, kdy jsem učila jezdit, jsem vždy učila nejdříve pracovní klus na koni s vhodným chodem k vysezení. Pak teprve lehký klus, jelikož to už člověk měl najetý koňský rytmus. Neklusala jsem dřív, dokud jsem neviděla, že člověk na lonži nedokáže sedět uvolněně bez křeče, s úctou k zádům koňovým. Jinak mimo výše zmíněných faktorů, za jak dlouho se to člověk naučí, jsou i jakési gymnastické schopnosti. Já jsem byla vždycky celkem neohrabaná, mě to trvalo skoro půl roku. Některé děti to mají skoro hned. No a pak čestnost ježdění.
Kriste pane, v drevnych dobach sme nemali sedla…ja, neohrabane nemehlo som pri kluse trpela strasne.
Ked si potom clovek sadol do sedla, rad hned spravne vysadal 😂
Pracovny klus potom tiez nebol problem, ako pise Jana, clovek uz mal nejaku rovnovahu a nesiel proti pohybu, atd.
A zalezi strasne od kona, na kostitrase a la Gomba, ci Flora to bolo tazsie, nez na koni s prijemnymi, plochsimi a makkymi chodmi, tam to slo samo + dobre nastavene strmene a sedlo, co pasovalo aj jazdcovi.
Dodnes si pamatuji, že poprvé na povel “Změnit nohu” jsem vysednutí změnila omylem leknutím z nečekaného povelu, a byla vzápětí pochválena, že přesně takhle to má vypadat😉
