Zdravím, má tu někdo zkušenost s hromaděním tekutiny v perikardu u pejska?
Fenka má 10 let, kříženka velkého plemene (kolem 30 kg) a začala se jí hromadit tekutina v osrdečníku, která pak utlačuje srdce. Už jsme byly 4x na veterině odsávat, z toho dvakrát za minutu dvanáct, protože to mělo rychlý průběh - fenečka kolabovala. Na vet zjištěn útvar na slezině (cca 2cm), plus má několik mastocytomů po těle, krve v pořádku, ostatní orgány taky, srdce jako orgán v pořádku a na její věk opravdu nadpůměrně krásné. Příčina krvácení do perikardu není známá, ale je tam pravděpodobnost nádoru.
Na veterině doporučují operaci “perikardiotomie” - odstranění části perikardu, takže se případná tekutina nebude hromadit u srdce, ale v hrudní dutině, tím pádem nebude docházek k utlačování srdíčka. To v teorii zní hezky, ale v praxi to znamená otevřenou hrudní chirurgii, následně několik dní hospitalizace u nich (fenečka je obrovská stresařka z cizího prostředí a veteriny extra) a potom hojení doma.. A já z toho mám hrůzu. Nedokážu si představit, jak moc to může být bolestivé a nechci aby se trápila. Naposledy když byla operována, tak se hojila velmi špatně, dlouho a s mnoha komplikacemi, takže mám strach i z hojení. A potom taky to neřeší příčinu, jen důsledek a já se nedokážu rozhodnout, jestli do toho jít nebo ne. Jestli to pro ni bude mít víc přínosů než mínusů, nebo by to bylo trápení, které stejně nepomůže.
Odpověď na příspěvek uživatele Stalejetostenatko z 18.09.2025, 16:35:14
Nikdy bych svého psa takovému zákroku nevystavila. Podle mě pro ni bude snazší odejít u vás v náručí, než toto podstupovat. Pro vás to bude těžší, ale tak to prostě je.
Je to strašně těžké😪. Nemá to pořád, byla třeba skoro 14 dní úplně v pohodě.. (první problém byl skoro 4 týdny zpátky) Jinak je veselá, chtěla by procházkovat, hrát si, cvičit…Má naordinovaný absolutní klid a 24/7 dohled. Snažím se aby byla co nejvíc v klidu a spokojená a nevypadá nijak nespokojeně. Ale 100% ze mě cítí ty nervy a strach.
Předpokládaný výsledek operace by se nám samozřejmě líbil, ale… nedokážu se rozhodnout jestli to za to stojí nebo ne. Mám pocit, že ani jedna volba není správně.
Tohle rozhodování moc dobře znám a je to sakra těžký. Zkuste se na to podívat z nadhledu. Absolutní klid a neustálý dohled - má fena z života i tak radost? Když by něco chtěla a nemůže… Zkonzultovala bych situaci ještě s dalším kardio specialistou. Kdyby bylo dočasným řešením ještě párkrát tekutinu odsát a užít si s feňulí pár spokojených dnů, nevím, jestli bych to za cenu kolapsu riskovala. Do operace bych určitě nešla. Obě volby jsou na prd, rozum říká, že bych se začala smiřovat s odchodem fenky a užívala si každou chvíli s ní. Těžko ji vyléčíte, jde jen o čas, kdy se budete muset rozloučit. Snad to nevyznívá cynicky, naopak, soucítím s vámi, předloni touhle dobou jsem něco podobného řešila.
Odpověď na příspěvek uživatele Plaka z 18.09.2025, 20:55:57
Děkuju za zkušenost, byť asi s trochu jinou diagnozou. Radost stále má, těší se a raduje se z jídla a pamlsků (celý život je do jídla nadšená), ňuchňá druhou fenku (dceru), mazlíme se a je vidět, že je ráda že s ní trávím tolik času, poroučí si co by chtěla a kdy… Není na ní nic znát a věřím, že si nepřipadá nemocně.
Je mým prvním psem, moje štěňátko…
Určitě zkusím najít dalšího kardiologa na konzultaci, ale mám tak nějak pocit, že tam se asi nic dalšího vymyslet nedá.
já bych zkusila ještě jiného kolegu a udělala znovu sono vyšetření srdce. pokud je tam hemangiosarkom pak je taková operace max lehce paliativní a tím pádem o ničem, ale někdy jsou tyhle věci idiopatické a tam je pak zoperovaný pes prakticky vyléčený
Malal som psa s tekutinou v osrdečníku, ktorú spôsoboval nádor, možno by som zvážila návštevu iného špecialistu, či tam niečo nenájde. Postupovalo to rýchlo, koncom leta začal kašel, niekedy v prosinci sme ťahali prvú tekutinu z brucha, únor sme už uspávali - začali zlyhávať ľadviny. Spätne - uspala aby som minimálne o mesiac skôr, ale to si vravím dnes, s odstupom.
Čo by som teda aspoň spravila, nasadila by som alavis sanicell a poradila by som sa s vetom s liekmi na odvodnenie - u nás to teda celkom nejaký čas zaberalo.
Na sonu srdce byla u kardioložky už třikrát a prý tam nic vidět není, což neznamená, že tam nemá nádor, ale může být moc malý na to, aby ho bylo vidět sonem. Je ve hře i CT, ale na to musí být uspaná a při případném rozhodnutí operovat, by pak byla uspávána znova, nebo bych se musela rozhodnout hned podle výsledku CT.
Navíc tam je ještě i útvar na slezině, plus prý pár dalších menších (minimetrové velikosti) taky na slezině…
Máte prosím tip na kardiologa kam by se dalo obrátit pro další názor v rozumném dojezdu od Uherského Hradiště? Našla jsem Petra Procházku z Olomouce a potom Petr Scheer z Mascheer kliniky v Malešovicích, ale vycházím jenom z recenzí na internetu.
Odpověď na příspěvek uživatele Stalejetostenatko z 19.09.2025, 10:46:47
Co VFU v Brně? Moje zkušenosti, pravda, jsou velmi velmi rozdílné. Asi hodně záleží na tom, na koho tam narazíte. Přímo specialistu na kardiologii tam neznám.
10 let, asi bych ji takovou operací opravdu netrápila.
Moje první fenka měla tekutinu na plicích, pobyt na veterině nesnášela. Brala léky na srdce a když jsme na ní viděli, že už toho má dost, tak jsme ji nechali odejít.
Co jsem o tom četla, zkušenosti pejskařů, vždycky to byl nádor. I s tou kombinací se slezinou, to přece na té veterině musí vědět, v Mařaticích už minimálně jeden případ zažili, moji známou. Vozila psa všude, i do Trnavy tuším, k nějaké specialistce kardioložce. Nepomůže nic. A byl to myslím tehdy 7letý zlaťák.
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 22.09.2025, 16:04:51
Oni to ví.. resp bylo mi to předloženo jako nejpravděpodobnější důvod jak statisticky, tak i v kombinaci s útvarem na slezině plus mastocytomy pod kůží.. zároveň mi bylo jednoznačně vysvětleno, že operace nevyřeší příčinu, jen může zmírnit následky.
Pro mě je ze všeho nejvíc důležité aby byla spokojená a netrápila se, ikdyž pro mě je to hrozné, to vědomí, že kteroukoli chvíli může nastat problém. Zatím jsem operaci odmítla. Sice mi připadá jako by ani jedna možnost nebyla dobrá, ale snažím se to brát tak, že není jisté, jestli by jí to pomohlo, zato je jisté, že by to pro ni bylo velmi nepřijemné jak bolestí a hojením, tak hlavně pobytem na veterině.
Odpověď na příspěvek uživatele Stalejetostenatko z 24.09.2025, 09:58:55
Dívejte, já aktuálně 3. týden bojuji o život kocoura. Do dnešního dne nemáme jasnou dg. (je možné, že je jich více). Nejmíň 20 x v průběhu toho boje jsem přemýšlela, že už by měl odejít. Ale pak zase projevoval zájem - o jídlo, o mazlení se, předl a tak. Do toho naše dvorní vetky byly skoro každý den u mě - a opakovaně mi tvrdily, že na eutanázii to ještě není…
Myslím si ale, že kdyby můj kocour měl nádor, asi bych jej už nechala odejít. Nechci Vás ovlivňovat. Je to Vaše zvíře, Váš parťák, snad tu chvíli vycítíte… Držím Vám pěsti.
Odpověď na příspěvek uživatele Stalejetostenatko z 24.09.2025, 09:58:55
Myslím, že jste se rozhodla rozumem i citem. Jestli jsem to dobře pochopila, ta tekutina se bude hromadit dál? Jen jinde? A bude nutné ji stejně nějak zase odsávat? jestli ano, je to jen odsunutí toho problému a čekaly by ji podobné zákroky pořád?
Kdyby to bylo vyřešení problému, tak člověk váhat nebude, ale ……… milujeme je, chceme pro ně vždycky to nejlepší. A podle toho musíme volit. I když to bolí nás. Já vím, jak vám je - teď nedávno mýmu takystáleščenátku milovanýmu jedenáctiletýmu - našli nález na srdíčku, nevím, jak se to vyvine, jestli třeba ho čeká také něco takového, ale pokud ano, nebudu chtít, aby se trápil, raději, ať žije spokojeně míň času, ale bez stresu a bolesti.
Držte se a vždycky si pomáhejte v tom smutku tím, že pro ni chcete jen to nejlepší. Jste statečná.
