V čem? Pořád je to králík. Stejné krmení, stejné chování.
jasně - ale podstatně jiné množství pohybu (a asi i podnětů a vzruchů). A i ta strava je jiná - prostě ti rozcapenci domácí dostanou i to, co by mít neměli (třeba ty tři borůvky za “cvičení”). Prostě i když jsou většinou na senu (či v létě na trávě), tak dostanou i věci “jedovaté” - kolečko mrkve, plátek jablíčka… Na straně druhé jejich zažívání to zvládá, ani zuby nepřerůstají (neb větve na okus i seno jako základ pochopitelně žerou)
No právě. Já to myslela tak, že není důvod, aby byla jiná. Čivava je taky stejný pes jako doga - oba můžou žrát totéž. Logicky v jiném množství 😉
ani zuby nepřerůstají
No nevím, u těch zakrslíků bývají problémy se zuby stejně jako u pidipsů.
Dle mého, strava masného plemen asi bude trošku jiná než zakrslíka u kterého nepotřebujete, aby rychle vyrostl. Ale zakrslíka jsem měla v devadesátkách, kdy většina lidí ještě ani netušila, že králík se nechí chovat doma a je to příjemný společník, tak sjem trošku zamrzla, no.
I u psu krmíte jiné složení stravy u sportujících akčních psů a jiné pro gaučové povaleče. Jiné složení stravy má štěně a jiné starý pes.
Ale o tomto můj příspěvek nebyl, pet chov je natolik odlišný od masného chovu, že bych spíš hledala radu od petkařů. Pet králíci mají k dispozici daleko větší prostor, daleko více vjemů a zábavy, že si umím představit, že do svého teritoria přijmou druhého společníka spíš než králík, který má k dispozici kotec a tím jeho zábava končí.
no nevím - kůň je taky stejný a co vím, tak teplokrevník má většinou trochu jiný jídelníček, než poník.
Není poník jako poník.
Ano, původní poníci (např shetlandský) jsou skromní, obejdou se bez jádra a musí se s nimi opatrně, co se týče trávy. ČSP (český sportovní pony) je už trochu jiná kategorie.
A teplokrevníci jsou taky různí. Primitivní plemena mají podobné (ne)nároky jako shetlandi, ti prošlechtěnější na sport vyžadují upravený jídelníček. Aby mohli podávat patřičné výkony.
Je to složitý. Ale podobné jako u psů - tam taky zvažujete věk a případnou zátěž. A nechcete mít jedince ani hubeného, ani tlustého.
A vychází se v obou případech tak nějak ze stejných surovin. Jenom přizpůsobujete poměry. Si myslím.
Odpověď na příspěvek uživatele Janea z 15.05.2026, 21:21:47
Ale je to pořád o stejném krmivu jen různé množství. Zatím co králík v období klidu dostane trochu směsi, ale více sena, vlákniny, tak kojící samice dostane té směsi daleko více, ale pořád mají základ seno, trávu, větve, směs zrnin v různém poměru.Zrovna tak štěně,dospělý pes, starý pes, akční,povaleč dostává pořád maso a nějakou přílohu jen různé množství.Stejné maso dostávala fena i štěňata.Jen fena kusy a štěńata mleté. Nebo si myslíte,že vlci žerou něco jiného než vlčata a nebo králíci v přírodě žerou něco jiného dospělý a něco jiného mláďata. To jen lidé si myslí,že všemu rozumí nejlépe.
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 15.05.2026, 17:36:03
Pokud má králík geneticky daný správný skus, tak se zuby obrušují o sebe při příjmu hrubé vlákniny. Je zajímavé, že chovatelé čistokrevných zakrslíků se zuby nemají problémy ,ale tam se králíci s vadným skusem vyřazují z chovu. Narozdíl od různých množitelů.
Pokud má králík geneticky daný správný skus, tak se zuby obrušují o sebe při příjmu hrubé vlákniny. Je zajímavé, že chovatelé čistokrevných zakrslíků se zuby nemají problémy ,ale tam se králíci s vadným skusem vyřazují z chovu. Narozdíl od různých množitelů.
proto asi nemá rozcapenec problémy se zuby - je z registrovaného chovu. U té nové (byť ne mladičké) se uvidí časem…
Takže to není jako u minipsů se skrácenou čelistí… Jde o skus…
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 16.05.2026, 06:22:18
Ano, pokud je skus správný, tak se řezáky obrušují o sebe při příjmu a posouvání potravy,hlavně sena, a stoličky se obrušují při žvýkání opět hlavně tvrdé, delší vlákniny. Deformace skusu může vzniknou i po úrazu, ale to není časté. Jedinci do čistokrevného chovu musí být posouzeni na výstavě nebo stolním bodování.Pokud mají nějakou vadu skusu jsou z chovu vyřazeni. Za celá léta, co se po výstavách pohybuji (někdy od 70.let) jsem se nesetkala s tím ,ře by někdo nechával doma králíka s vadou skusu a ještě s ním jezdil na krácení zubů. To je až móda posledních let a ještě kdajaký, i nevhodný, jedinec musí mít miminka.
Samci se vám budou nejspíš rvát. A možná i samice.
Králík je teritoriální tvor a společnost svého druhu úplně neocení.
ještě se zeptám na toto tvrzení - je fakt králík teritoriální ve smyslu samotářský?? Já totiž viděla několik kolonií divokých králíků - třeba ve Nizozemí u kempu jsme je chodili pozorovat každý den - a byly to veliké kolonie, kde se současně pohybovalo velké množství jedinců. Sdíleli nory i prostor venkovní bez jakékoli agrese.
Tak nějak mám zafixované, že zajíc je samotář a králík zvíře společenské.
Tak asi před 50ti lety byli králíci v Pardubicích u nádraží. Jezdila jsem tam do školy a při čekání na autobus je mohla pozorovat. Králíci mezi sebou měli přísnou hierarchii a pokud bylo třeba, tak si ji dokázali dost tvrdě vybojovat. Byl to takový rodinný klan. Dát tam cizího jedince, tak ten si také musí své postavení vydobýt. To je stejné jako když máte skupinový chov králíků. Také jsem ho pár let dělala.
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 16.05.2026, 16:50:11
králík zvíře společenské.
Napsala to hezky acher a Varaxi. Ano, králíci žijí v koloniích, ale tam mají možnost se vzájemně vyhnout. Ale když někdo narve 2 králíky do malého prostoru, může nastat problém. Tím netvrdím, že to je situace zadavatelky.
Mimochodem, viděla jste někdy, jak se k sobě mají selata a jak telata? Vždycky mně to přišlo zajímavé. Ale asi to souvisí s termoregulací a potřebou se vzájemně zahřát. A nejspíš taky ze sourozenectvím.
mám doma dva pet králíčky - "kupovala" jsem je přes adopční skupinu rovnou jako pár - 2lety samec Teo a 3leta samice Dita (jména jsem nechala od původní majitelky…). Oba jsou kastrovaní a ano, všeobecně si myslím že je pro králíky - mazlíčky lepší, když jsou chovaní v páru (případně skupině, ale do toho se málokdo pustí). Za podmínky že jsou kastrovaní, bez kastrace by to mohlo skončit ošklivě, případně hromadnou králičat.
Z mé zkušenosti - nedá se říct že by spolu trávili všechen čas (jsou 24/7 puštění v obýváku kde mají i klec se zázemím, ale nezavírám je tam vůbec a když jsme doma/vzhůru, můžou i do zbytku bytu krom koupelny). Kolikrát přes den Teo spí v kleci a Dita má oblibené místo na opěradle gauče či poslední dobou u dveří. Na druhou stranu v době kdy jsou aktivnější a dávají si menší šlofíky opravdu často leží poblíž sebe - někdy vyloženě natulení, jinde jen kousek od sebe. A ano, navzájem se čistí, byť to je současně i otázka hierarchie, takže Dita co tomu šéfuje, je čištěná podstatně častěji než Teo. Ale je sranda pozorovat jak se vzájemně premlouvají at jeden vyčistí toho druhého a naopak. A často i spolu žerou seno apod. Dita je rozhodně dominantnější, bez kastrace odhaduji, že by byla jedna z vážnějších teritoriálních samic. Na druhou stranu je taky citlivější a plašší, takže je u ní znát, že ji v některých situacích (např. Návštěva veterináře, po stěhování) dost pomáhá přítomnost Teouška, který je naopak salámista mouchy snězte si mě. Na jednu stranu se člověka nebojí, na druhou stranu moc o interakci s lidmi nemá zájem. Dita je rezervovanější vůči cizím, ale když má náladu tak se moc ráda nechá hladit člověkem.
Prostě celkově vzato spolu interagují, mají se rádi, v době kdy jsme řešili u Tea encefalitozoonozu (oční formu, špatně viděl a zdržoval se v kleci daleko víc než normálně) bylo vidět že se Dita zdržuje u něj a dělá mu společnost i když by normálně běhala daleko víc po pokoji mimo klec.
A obzvlášť v situaci kdy člověk chodí do práce, školy atd. si myslím že je pro to zvíře prostě lepší když má společníka a navíc stejného druhu, se kterým si “pokecá” po svém. U těch králíčkům je to tedy dost podmíněné kastrací. Zkusím do další zprávy nahrát pár fotek pro představu 🙂
Zadavateli - za mě to není vůbec špatný nápad, ale je potřeba brát v úvahu že to nemusí vyjít a musíte mít na to podmínky. Nepíšete kde/jak králíčka chováte, dva králíci potřebuji větší prostor než jeden.
Pokud je váš králíček spíš ťuňťa co si nechá vše líbit, nejspíš bude submisivnější i vůči druhým králíčkům, to je výhoda, že nemusíte řešit tolik povahu toho druhého a spíš to klapne. Určitě by měl být nový králíček také kastrovaný a od kastrace být tuším min. 6 týdnů (aby si sedly hladiny hormonů, chvilku po kastrací se může ještě chovat jako kdyby nebyl kastrovaný).
Pokud jste na Facebooku, doporučuju se přidat do nějakých Kralicích skupin případně pohledat na internetu - existují návody jak nejlépe seznamovat dva králíčky dohromady, aby byla vyšší šance, že si sednou a utvoří hierarchii - to ale zabere čas i prostor (doporučuje se ze začátku držet oba králíčky odděleně, takže už jenom na to mít prostředí). Takže byste museli na počátku do toho investovat víc času a úsilí než se dostanete do té fáze jsou dva spolu a nevadí že se jim já tolik nevěnuji.
Jak už v diskuzi padlo, velice doporučuji najít si zda máte v okolí nějaký spolek či azyl na záchranu králíků se kterým by šlo domluvit pokud si králíci nesednou vrácení toho nového. Navíc tito zachráněni králíčci bývají často už kastrovaní, takže byste nemuseli řešit kastraci a pak čekat x týdnů. Také vám obvykle dokážou říct něco o povaze králíků, co u sebe mají a doporučit kdo by si nejspíš mohla sednout s tím vaším.
A na závěr nutno říct, že to seznamování může trvat i týdny a přesto to nemusí dopadnout. Nesoudila bych asi vyloženě na základě jedné zkušenosti z návštěvy (králíček nebyl ve svém prostředí, je možné že měl dost starostí zda je v bezpečí, než aby vůbec chtěl interagovat s dalším králíkem a tak se mu klidil z cesty). Ale pokud ho máte od mláděte vymazleneho a zvyklého na člověka, třeba opravdu o druhého stát nebude, s tím nemám zkušenost. Myslím, že ale v dobrém spolku či azylu mají i s tímto zkušenosti a budou schopni vám poradit blíže. Doporučuji azyl Králíčci a hlodavci v nouzi, sleduji jejich činnost dlouhodobě, mívají dost adeptů k adopci a určitě velké zkušenosti.
Osobně pokud máte podmínky překonat tu počáteční fázi bych do toho šla, mě osobně fakt pomáhá vědomí že nejsou sami + že mají dost prostoru k životu, takže nevadí, i když jsem zrovna třeba celý den na výletě nebo po práci potřebuji něco zařizovat a domu se dostanu až večer. Držím palce, pokud do toho půjdete 🙂
Zadavateli - za mě to není vůbec špatný nápad, ale je potřeba brát v úvahu že to nemusí vyjít a musíte mít na to podmínky. Nepíšete kde/jak králíčka chováte, dva králíci potřebuji větší prostor než jeden.
Pokud je váš králíček spíš ťuňťa co si nechá vše líbit, nejspíš bude submisivnější i vůči druhým králíčkům, to je výhoda, že nemusíte řešit tolik povahu toho druhého a spíš to klapne. Určitě by měl být nový králíček také kastrovaný a od kastrace být tuším min. 6 týdnů (aby si sedly hladiny hormonů, chvilku po kastrací se může ještě chovat jako kdyby nebyl kastrovaný).
Pokud jste na Facebooku, doporučuju se přidat do nějakých Kralicích skupin případně pohledat na internetu - existují návody jak nejlépe seznamovat dva králíčky dohromady, aby byla vyšší šance, že si sednou a utvoří hierarchii - to ale zabere čas i prostor (doporučuje se ze začátku držet oba králíčky odděleně, takže už jenom na to mít prostředí). Takže byste museli na počátku do toho investovat víc času a úsilí než se dostanete do té fáze jsou dva spolu a nevadí že se jim já tolik nevěnuji.
Jak už v diskuzi padlo, velice doporučuji najít si zda máte v okolí nějaký spolek či azyl na záchranu králíků se kterým by šlo domluvit pokud si králíci nesednou vrácení toho nového. Navíc tito zachráněni králíčci bývají často už kastrovaní, takže byste nemuseli řešit kastraci a pak čekat x týdnů. Také vám obvykle dokážou říct něco o povaze králíků, co u sebe mají a doporučit kdo by si nejspíš mohla sednout s tím vaším.
A na závěr nutno říct, že to seznamování může trvat i týdny a přesto to nemusí dopadnout. Nesoudila bych asi vyloženě na základě jedné zkušenosti z návštěvy (králíček nebyl ve svém prostředí, je možné že měl dost starostí zda je v bezpečí, než aby vůbec chtěl interagovat s dalším králíkem a tak se mu klidil z cesty). Ale pokud ho máte od mláděte vymazleneho a zvyklého na člověka, třeba opravdu o druhého stát nebude, s tím nemám zkušenost. Myslím, že ale v dobrém spolku či azylu mají i s tímto zkušenosti a budou schopni vám poradit blíže. Doporučuji azyl Králíčci a hlodavci v nouzi, sleduji jejich činnost dlouhodobě, mívají dost adeptů k adopci a určitě velké zkušenosti.
Osobně pokud máte podmínky překonat tu počáteční fázi bych do toho šla, mě osobně fakt pomáhá vědomí že nejsou sami + že mají dost prostoru k životu, takže nevadí, i když jsem zrovna třeba celý den na výletě nebo po práci potřebuji něco zařizovat a domu se dostanu až večer. Držím palce, pokud do toho půjdete 🙂
Nechtěla jsem se úplně vyjadřovat, ale nakonec teda napíšu . Nemám zkušenost s chovem “normálních” králíků, ale když byly děti malé, tak jsme pár zakrslých králíků postupně doma měli…
3 samečky jsme měli postupně jednotlivě a 2x jsme měla po dvojicích, vždy samec a samice…
Nikdy jsem nepřemýšlela, zda pořídit k samotnýmu králíkovi kámoše, protože ti, co jsem měla samostatně, tak byli dost kontaktní k lidem a přišlo mi, že teda v interakci s dětma, že jsou spokojený…králíci se pohybovali hodně na volno, jak po pokoji, tak venku na zahradě.
No a pak se mi děcka nějak sfanfrněla a že by každý chtěl toho svého králíka…a tam teda musím říct, že jsme teda měli dvojici…ze které byla starší samice a ta teda ke svýmu životu nepotřebovala ani nás lidi a ani králičího kámoše…ve své podstatě si na zahradě vyhrabala noru a pokud jsem jí potřebovala vzít domů, tak někdy byla až hodně nepříjemná…sameček se držel ve skupině s morčaty….předesílám, že žádné ohrádky, všichni na volno, takže si společnost mohli vybrat…
Pokud byli spolu v kleci, tak spolubydlení v pohodě, ale teda žádnou “velkou” lásku jsme neviděla, spíš nezájem…
Druhá dvojice, tak už teda asi nějaký to kamarádství vidět bylo, ale zase tak nějak jenom v tý kleci…když byli králíci venku a byli na volno, tak si šel každej po svém…a zase teda musím říct…a nevím jestli je to náhoda nebo máte někdo podobnou zkušenost, ale přijde mi, že ti králíci na volno vyhledávali spíše společnost našich morčat než že by si “hráli” spolu….
Z toho co jsem viděla i po známých, tak myslím, že u králíků je to individuální a že se to nedá říct dopředu a pokud je možnost si králika “půjčit”, tak bych to udělala a vidělo by se.
