Dobrý den.
O Vánocích jsme se rozhodli adoptovat 2 kočky z útulku (kočička a kocourek). Bydlíme ve velkém bytě, pouze dospělí lidé, žádné děti. Brali jsme si kočky, které byly v útulku od kotěte, potom na podzim byly umístěny do domova, kde byly velmi špatné podmínky - po několika týdnech se vrátily do útulku hubení, začervení, zablešení, se svrabem, psychicky vydeptaní. Tyto dvě kočky nám byly útulkem doporučeny, že si spolu skvěle rozumí, znají se od kotěte a jsou moc mazliví, proto jsme si adoptovali konkrétně je.
Začátky byly podle očekávání náročné - kočky trávily dny zalezlé pod skříní, lekaly se každého zvuku, atd. Nyní je máme doma 7 měsíců a za tu dobu si postupně na nové prostředí zvykly.
Bohužel vyvstala kupa problémů. Zpočátku neurologické problémy kvůli svrabu (tlak na nervy), ty se podařilo zaléčit. Neustále oboum teče z očí a z čumáku, to se ale bohužel zaléčit nepovedlo, nicméně podle veterinářky jim to nezpůsobuje problémy a nevadí to. Dále těžký zánět dásní a zubů - oba byli na operaci, oba o půlku zubů přišli, příšerně jim smrdí z tlamy.
Dále mají problém s jídlem, obzvlášť kočička hubne a nechce moc jíst. Momentálně mají granule Carnilove. V útulku měli Applawsky, ale ty mi doma úplně odmítli (stejná značka i příchuť). Sežerou denně okolo 50 g dohromady, mají je ad libidum. Masové kapsičky či konzervy nechtějí. Po operaci zubů měli žrát jenom měkkou stravu, ale prostě drželi půlku času hladovku, když už bylo nejhůř, pár gramů konzervy snědli. Zkouším různé značky krmiva (postupně, opatrně, nedělám rychlé změny), různé pamlsky, ale bez většího úspěchu. Občas si dají maso, preferovaně lososa, ale a i to není záruka. Ještě mají rádi vajíčko, ale sní jen velmi malé množství. Kocourek se ještě relativně drží okolo 3,1 kg (na pohled štíhlý), kočička je na nějakých 2,6 kg, trčí jí kosti. Oba jsou odčervení. Pijí dost a sami od sebe, to je snad jediná věc, se kterou problém nemají.
Kočička dokonce občas žere tak málo, že potom zvrací žluč. Všechno je to konzultované s vet (přímo se specializuje na kočky). Žádné zdravotní problémy by mít neměla.
Navíc u kočičky začaly problémy s močením. Neustále máme někde loužičky, v různých rozích, pod stolem a pod židlí, přímo vedle záchůdku,... Zároveň ale chodí i do záchůdku. Prvních několik měsíců s tímto absolutně problém nebyl, začalo to až později. Stelivo je stále stejné, záchod čištěn minimálně 2x denně, z tohoto hlediska se nic nezměnilo. Bohužel, především posledních pár týdnů je to opravdu masakr, pročůraný gauč, počůrané všechno, celý byt smrdí. Samozřejmě jsme je hned vzali k veterináři. Kompletní rozbor krve včetně ledvinných hodnot naprosto v pořádku, podle vet jsou kočky v pohodě. Jelikož problémy přetrvávají, jsme objednání znovu, tentokrát ještě udělají cystocentézu.
No a potom na tom kočky nejsou moc dobře psychicky. Člověka vyloženě vyhledávají, neustále nás pronásledují po celém bytě. Když jsme pryč (v práci) a vracíme se domů a slyší nás, mňoukají a škrábou na dveře. Vlastně stačí, abych byla v jiné místnosti a už mě začnou volat a mňoukat. Obzvlášť kočička by se neustále nosila v náručí (musí být na hrudníku nebo u krku, hlavičku přitisknutou k mojí hlavě). Spí se mnou v posteli, jenže poslední měsíc, to začíná být dost nevyhovující. Kočička trvá na tom, abych ležela v konkrétní poloze, ona mi byla obtočená kolem krku, hlavičku na mém obličeji. Tato poloha je pro mě ale velice nepřirozená, jsem i po krátké době zatuhlá a neusnu v této poloze. Bohužel, kočička si to dost vynucuje. Usínám celá kompletně zakrytá peřinou. Ona uprostřed noci začne do peřiny hrabat, až mi ji odhrne a packou mi šťouchá do hlavy, dokud mě neprobudí a okamžitě se ke mě snaží nacpat. Je velice neodbytná, i pokud jí odstrčím nebo vyhodím z postele úplně, hned to zas začne zkoušet. A takto mě vzbudí klidně i 15x za noc. Začínám být nevyspalá, bolavá. Pokud bych jí na noc zavřela jinde, celou noc v kuse brečí a škrábe na dveře. Toto chování se ještě zhoršilo poté, co jsem odjela na dovolenou (doma jsem nebyla 2 dny, ostatní členové domácnosti byli celou dobu příbuzní).
Kocourek je psychicky odolnější, vystačí si se spaním vedle mě, nošení v náručí se nedožaduje, jen pomazlit na pár hodin denně podle nálady. Akorát velmi těžce nese, když na nás nevidí (jsem jen v jiné místnosti, kam má přístup). To okamžitě začne velmi hlasitě mňoukat. Také se hodně leká, stačí rychlejší pohyb nebo obyčejné kýchnutí a hned doslova vystřelí z místa kde byl a zaletí pod gauč nebo pod skříň.
Situace pro mě začíná být poměrně neúnosná. Respektive to je již nějakou dobu a nelepší se to. Psychicky to celé velmi špatně nesu. Pořízení koček jsem několik let zvažovala, načetla si vše možné. Zvolila kočky z útulku, aby dostaly šanci na fajn život s vlastní rodinou. Do veteriny (vyšetření, léky, operace,...) jsme jen za ten půlrok dali několik desítek tisíc. Jsem z toho všeho dost vydeptaná. Pořádně nespím, protože mě budí, ale i z nervů. Nemůžu odjet na dovolenou (a to mě čekají pracovní cesty na podzim, ze kterých již teď mám hrůzu, jak se to zvládne). Jsou rozložení i jen z toho, když výjimečně dělám odpolední a vracím se domů po deváté.
Jsem v situaci, kdy nevím jak dál. Zvažovala jsem i kočičky vrátit do útulku (jedná se o soukromý útulek, kočky žijí společně volně ve velkém domě, žádné kotce). Jenže jsou na mě velice fixování a mám obavy, aby z toho nebyli, ještě víc nešťastní.
Moje otázka zní, jestli máte někdo podobné zkušenosti, nebo jaký máte názor na situaci. Vím, že si o ně mnoho z vás pomyslí, co za blbce si pořídí kočky, o které se pak není schopný postarat a chce je zase dát pryč. I já sama se tak cítím, je mi koček líto, ale bohužel jsem hodně emocionálně založená a půl roku jen řeším další a další problémy a už to prostě nezvládám.
Pokud máte nějaké postřehy k situaci, budu ráda.
