assil

Nevim jak husky, špicové prťavý  klasika nejvíc pately a volné patro. A pomíci alopecii, což už pak je průser.

Zajímá mě jestli dorazí Putin a jestli Němci najdou odvahu ho zatknout. 😀

Sorry že je to tu dvakrát, ale odklikla jsem to jen jednou, tak nevím proč a smazat to nejde.

Nevím jak u SH, ale u jiných plemen se u pracáku dost přimhuřuje oko nad tím, co pustí do chovu. 🙂

No nic, to byla jen taková úvaha, asi mylná.

Vlastně mě na to přivedlo jak teď zas napadl sníh, jak třeba lapiny mají uzpůsobený packy na pohyb na sněhu, čímž se boří míň než jiný stejně velký pes. A jo, vím, že na závodech mají psi botičky, takže tím by se i tahle výhoda eliminovala. 🙂

Nevím jak u SH, ale u jiných plemen se u pracáku dost přimhuřuje oko nad tím, co pustí do chovu. 🙂

No nic, to byla jen taková úvaha, asi mylná.

Vlastně mě na to přivedlo jak teď zas napadl sníh, jak třeba lapiny mají uzpůsobený packy na pohyb na sněhu, čímž se boří míň než jiný stejně velký pes. A jo, vím, že na závodech mají psi botičky, takže tím by se i tahle výhoda eliminovala. 🙂

Tak to je jasný, že výstaváci vypadají jinak, ale z fotek se výška moc nepozná, třeba bordery výstaváci a pracáci taky vypadají jinak, ale výškově jsou v podstatě stejný.

Já to myslela jen tak nějak obecně, ne konkrétně na toto.

No počkat, jak nejsou menší? AM i GP jsou větší a i tělesně mi připadají takový masivnější a ty křížence jsem teda viděla naživo jen jednou a byli to docela velcí psi. SH nejsou o moc větší než moje lapina a když jsem měla vlčího špice na horní hranici výšky, tak byl v podstatě stejně velký jako huskyové známých a to byli husky s PP.

2.místo 67 let, to fakt obdivuju a čím jsem starší, tím víc, když někdo v tomhle věku dokáže takovéhle fyzicky náročné věci.

Není možný, že třeba v určitém druhu sněhu mají SH výhodu, že jsou menší a lehčí a neboří se teda tolik?

No ale ten pes je fakt pěknej a nepochybuju, že se nějaká špicová na krytí najde.

Tak hlavně Ukrajina, to budou kšefty století a co se týká RF, myslím, že jakmile bude po všem, pohrnou se tam všichni, byznys je byznys. Možná nějaké sankce zůstanou, ale to se dá vždycky nějak udělat.

A nastupuje poválečná ekonomika, tedy boom obnovy, je to srovnatelné s válečnou ekonomikou.

Pak přijde fáze prosperity, pak úpadek a začíná se nový kolo. 😀

Kdo je připraven, nebývá překvapen. 😉

Dánská zahraniční a vojenská zpravodajská služba zveřejnila zprávu hodnotící hrozbu, kterou Rusko představuje pro dánské království. V dokumentu se uvádí, že Rusko se vyzbrojuje a vytváří potenciál pro případnou ozbrojenou konfrontaci se západními zeměmi - to však neznamená, že bylo přijato rozhodnutí takovou válku zahájit. Ochota Ruska podniknout riskantnější akce proti NATO by se mohla zvýšit, pokud Rusko bude vnímat alianci jako oslabenou a roztříštěnou nebo si bude jisté, že USA Evropě nepomohou. Pokud válka na Ukrajině skončí, Rusko by mohlo uvolnit své vojenské zdroje a přibližně za šest měsíců se zapojit do lokálního konfliktu s některou ze zemí NATO. Za dva roky již může Rusko představovat hrozbu pro jeden nebo více států v Baltském moři. Zhruba pět let po skončení války s Ukrajinou může být Rusko připraveno na válku v plném rozsahu v Evropě.

https://www.fe-ddis.dk/globalassets/fe/dokumenter/2025/trusselsvurderinger/-20250209_opdateret_vurdering_af_truslen_fra_rusland_mod--.pdf

Ale na kousání do psů jo a to lidi štve.

A to že nic nenutí majitele s tím něco dělat.

Podle mě jsou jen dvě cesty, kterýma to půjde, buď zákazy a nebo konečně začnou soudy dělat to co mají.

Pravděpodobnější se mi zdají ty zákazy.

Bylo to v tom podcastu, že se i cevečka pouštěli na lidi, asi ne pokaždý konkrétně jako SUP a asi ne pokaždý to skončilo smrtí člověka.

Ale nevim, zkoušela jsem dohledat, jestli někde není jací psi se na co používali a nikde jsem nic nenašla.

Bylo to v nějakém historickém podcastu o lidech, co se snažili dostat přes hranice, že to byli často ČSV.

V 60. letech pak nahradilo miny opatření stejně strašlivé: SUP neboli samostatně útočící psi. Pohraničníci jim přezdívali „supi“. Před agresivními zvířaty, vycvičenými už od štěňat k pronásledování a útoku na člověka, měli respekt i psovodi. K nejotřesnějšímu případu nasazení psů došlo v roce 1986, kdy se osmnáctiletý německý mladík Hartmut Tautz pokusil přejít slovenskou hranici. Vybral si k tomu místo u bratislavského sídliště Petržalka, které dělí od Rakouska jen několik set metrů. Nebylo to šťastné rozhodnutí, právě tento úsek hranice totiž střežily smečky psů vycvičených k útoku na volno. 

Jak popisuje web Ústavu pro studium totalitních režimů, „na vnější straně drátěných zátarasů byly vybudovány kotce, které ovládal psovod na dálku lankem, a automatické kotce pro smečku, jež se otevíraly současně se signálem i dálkově z roty Pohraniční stráže“. To ovšem Hartmut netušil. Pozdě večer 8. srpna přestřihal kleštěmi týlový plot a prošel až k signální stěně, kde opět použil štípačky. Přestřižením drátů se spustil alarm a pohraniční hlídka poštvala za uprchlíkem dva služební psy. Dostihli ho v kukuřičném poli.  

„Po osvícení baterkou jsme viděli muže ležícího na zemi na levém boku s hlavou obrácenou směrem k demarkační čáře. Vedle něj ležel služební pes Roby a služební pes Ryšo obcházel kolem. Muž měl vícero zranění, pokousání od psů. Měl strženou kůži s vlasy na zátylku, krvácející zranění na tváři u spánku a na stehně,“ popsal nalezení uprchlíka jeden z dvojice pohraničníků, osmnáctiletý vojín Oldřich Kovář. Hartmut zemřel druhý den ve Vojenské nemocnici v Bratislavě. Jak vyplynulo z pitvy, smrt způsobil šok z velké ztráty krve. Tělo vrátili k pohřbení matce, nesměla však otevřít rakev.

ČSV už lidi nehoní 3 generace, zato picbumové leckde ještě pořád zápasí.

To už asi málokdo má žijící prarodiče, kteří by v nějaké chápavém věku zažili válku, to leda kde se dožijou stovky. Těch žijících pamětníků už moc nebude, tak spíš jsou naživu lidi, co se za války na rodili a vědí o ní stejný prd jako pozdější generace.

No tak pokud je mi známo  nelegální psí zápasy jedou pořád, zatím nelegální hony na lidi pomocí psů bych si tipla už nikdo fakt od té války nepořádá. 😀

Jj, bordeří povídačky, kupovala jsem to neteři, tak jsem si to taky přečetla a jsou to skvělý knížky.