lesnizinka

Bože Eli, vy jste normálně posedlá pohybem😲 V dobrém samozřejmě👍 Já jen prostě nechápu, jak se k tomuto dá dopracovat. Nemohl by mi to někdo vsugerovat, třeba na nějaké hypnoze..že bych zašla😉

Irma19:

Těžko říct, možná ano. Zkuste si o tom něco víc přečíst…

Z vašeho popisu některých situací by to na ADHD i sedělo. Minimálně reaktivita, impulzivnost…

Jo, jo, četla. Jenže jak jsem psala Megííí, ono vždycky toho část sedí a část vůbec🙄 Asi by jsme si každý něco dokázali diagnostikovat😜 Já jsem se o tom, že jsem byla přidušené dítě dozvěděla bezmála v 50letech🙄 A v tu chvíli mi došlo, z čeho moje problémy s chováním mohly vyplynout. Mamce to myslím nedošlo doteď. Taťka nevím, to už se nedozvím, jestli si to myslel, nebo taky neměl šajn. Před těma 50 rokama neměl šajn nikdo. Pokud dítě na první pohled vypadalo normálně, tak se jako normální bralo. Každá odchylka byla ,,jen nevychovanost". 

zacala som milovat Ramstein, pripadala mi ich hudba ako ta najdokonalejsia melodia na svete, lubezna, uchu lahodiaca. A to bolo velmi divne 🤔 - ha, ha tak to bylo 🤪😉

Jako, že mám tuhle diagnozu? Já nevím, něco z toho sedí, něco ne. Týká se to i dětí? 

Irmo, ale kupříkladu já jsem psala, že handicap mám. Nebudu teď, ve svých letech blokovat psychology, aby mi dali správnou diagnozu, u mě už je to jedno. 

Irma19:

Nejstarší dítě se věnuje vědě, nyní dokončuje doktorát, ve škole nikdy žádné úlevy nemělo, natož asistenta. Velmi rychle se naučilo problém kompenzovat vysokým intelektem, na druhou stranu ale bylo trochu pomalejší v sociálním rozvoji.

Prostřední dítě je ajťák, ještě studuje a při studiu již i pracuje na ½ úvazek v IT firmě. Ve škole mělo trochu problémy, vynikalo v předmětech své oblasti zájmu (komplet přírodní vědy+ cizí jazyk), vypouštělo humanitní okecávačky. Bez úlev ve výuce i bez asistenta. Opět pomalejší sociální rozvoj. 

Nejmladší je teď čerstvě na střední škole, na základce cca od druhé třídy nejnižší stupeň podpory (= vesměs o trochu více času na písemky, případně třeba o pár příkladů méně v matematice), v sociální oblasti naopak v souladu s vrstevníky. Makali jsme doma cca do 7. třídy, teď už přiměřeně zvládá samostatně. Při přijímačkách i teď na SŠ již bez úlev.

U všech nám velmi pomáhal pravidelný sport, u holek pak i umělecké kroužky (= zdroj zažívání úspěchu).

 ALE věc se má zhruba takhle: Systém je nastaven tak, že kdybych o to stála a tlačila na pilu, minimálně pro to třetí dítě bych vyběhala i toho asistenta. Místo toho jsem asistovala já doma, dokud nervová soustava nedozrála natolik, aby mohl být problém s pozorností kompenzován. Bylo to velmi náročné, ale myslím, že to stálo za to.

Zatím to vypadá, že se ani jedno z dětí v životě neztratí. 🙏🍀

Velká gratulace👍 Víc k tomu  snad ani nechci dodat, ale musím. Já jsem měla na sport nadání, jsme taková sportovní rodina. Brácha atletiku, hrál fotbal. Já gymnastiku, atletiku, střelecký. Jenže jako všechno…do každého kroužku jsem vydržela…no jestli jít 5x, tak to hodně. Atletiku vedla tělocvikářka, naše rodinná známá, pořád chodila za našima, ať mě nějak donutí, že je toho talentu škoda. Naši si mysleli, že když taková chvála, že mě pro to nadchnou..nevyšlo to🙄 A to nám chodili fandit atd. 

To je odpověď Janaa, že na nás sr...Tak to vůbec nebyla pravda. Samozřejmě, že když byla práce, nedalo se. To znají asi všichni, co žili v té době na vesnici. Ale hráli si s náma, hráli jsme hry atd. prostě normálně fungující rodina. Že já už jako starší děcko o to nestála, je věc jiná. Pro někoho, co tam psal, že je rodiče jen bili a nadávali jim. Tak to je taky absolutně mimo, jestli to tak vyznělo, tak to asi jen proto, že to se rozebíralo, tak jsem to vypíchla, ne to ostatní, co bylo hezké a prostě normální. Mazlili jsme se navzájem všichni, naši byli mazlící. To jsem taky pochytila😉 Mazlení v životě prostě potřebuju, někdy jsem s tím až otravná, má zvířata by mohla vyprávět😉

megi-the-pes:

Lidé s ADHD jsou chytří. Je to slušně výkonný počítač. Dřív se to bralo naopak, posílali se do zvláštní školy, protože zlobili…

Tak to jistě nemám😉 Dělám si srandu, ale nevím, já ty děti neznám, znám jen autistu. O těch se samozřejmě ví, že jsou nadprůměrně inteligentní, jenže je problém, že to často neumí ,,prodat" Autismus má mnoho podob, záleží jak těžká forma to je. 

Megííí, mám kámošku, která právě dělá asistentku takovým dětem, takže to není, že o tom nic nevím. Ale jak přesně, co všechno se jim toleruje, protože jsou nemocní nevím, raděj se moc neptám. Ona sama si totiž do péče vzala těžce postižené dítě a pro mě to není úplně příjemné téma k hovoru. 

Q_:

Čerstvé mléko vs UHT.  Máme doma většinou to z obchodu. Kravské čerstvé mi voní, kozí třeba ne. A někdo to má jinak.

Netvrdila bych o sobě, že mám skvělý čich, po několka covidech už snad ani žádný🙄 ale jsem strašně háklivá na živočišné pachy. Když se napiju(ježíš to je blbost, já bych se k němu asi ani nepřiblížila😜) čerstvého mléka, prostě k němu jen přičichnu, tak bych si myslela, že olizuju to vemeno přímo😏 Sestřenka si vozila čerstvé kravské, ona na mléku žila, je vegetariánka a právě mi stačilo, jen trochu přičichnout, aby mi to převrátilo žaludek naruby🙄 Z kozího, co mi vozila, jsem dělala psům jogurty, bylo to pro mě sice peklo, ale co by mamička pro ně neudělala😏 Nepište mi, že záleží na chovu, jak je opatřený, to byla volná pastva jerseyek(jen pár kusů) a ovcí, jinak se tam chovají koně, takže myslím, že chov to byl dobrý, to mléko tu bralo hodně lidí.  já jsem byla na kravském mléku odkojená, krávu jsme prodali, když mi bylo 7, pamatuju si když ji babča na stoličce dojila a dávala mi (u nás se říká z hrotku) napít. Děcku tohle asi nevadí, to přišlo až s věkem. Pak žádné opravdové mléko nikde nebylo, dokud tcháni neměli kozy, to mi bylo asi 30 a když ho převařovali na plotně, nemohla jsem ani vlézt do kuchyně, jak mě napínalo, vlastně už na chodbě. No a pak začala móda automatů na mléko, prodeje z farem, pokusy byly, no nelze😏

U krabicáku jsem zažila jen, že zhořknul. Neokusil jste, jestli není také spíš hořký?

Irma19:

Takhle to s těmi diagnózami nechodí. Toho, kdo je skutečně  má, čeká naopak spousta práce navíc. 

To vám píšu jako matka 3 ADHD dětí 😉

Zase do toho lezu, ale prostě jsem zvědavá. Takže čistě jen ze zvědavosti: jak se zvládají učit do školy, učí se normálně, jako ostatní děti, nebo se prostě ani učit nemusí, nevadí, že něco neví, nebo nejsou vůbec schopní pochopit(jako já například matematiku) Ale tedy nevím, jak staré ty děti máte. Jestli se nepletu, nejste úplná mladice, ty děti už jsou dospělé? Takže to berte v čase minulém😉

A Nikoušek je kde? Já budu muset zahájit nějakou dietu, budeme mít asi společnou😜protože na Vánoce mamka koukala na Viktína obhlédajícího krabice od dárků, co dostali děcka a že: panebože, to má mít takové vaky pod tím břichem, vždyť on když jde tak vypadá, jako by na sobě měl přetažený ještě jeden velký kožich někoho jiného😎Vždyť ani pořádně nemůže chodit! Tak na omluvu(malinkou😉) ona je zvyklá jen na ty venkovní vychrtlé toulavky, co potkává různě po vesnici😏

Ale jo, už končím, jak jsem psala, nejde to vysvětlit těm, co nezažili. Tak jako všechno, v podstatě. Vraťte se k výchově psů😀

megi-the-pes:

Jak jste se starala o bráchu, když jste neustále někde běhala? 
Jak jako nutit k něčemu? My jsme nebyli ten druh, co si myslí, že jahody rostou v supermarketu, my jsme si je vypěstovali. 

Bráchu jsem tahala sebou. Skoro pořád. Když už jsme byli školou povinní, tak třeba on, jako hodné, zodpovědné dítě řekl, že se musí jít domů učit, tak jsem ho šoupla k babči do humna, ať jde domů. 

V supermarketu? To by asi těžko, u nás byla malá sámoška, kde nebylo takřka nic. Pěstovali si naši všechno. Ale to nijak neznamená, že k tomu donutili mě. Jahody…si nepamatuju, to by byl myslím zbytečný luxus. Nebo si je prostě jen napamatuju, tehdy mě nějaké jahody ani nezajímaly. 

Irma19:

Na pohlaví v tom mém sdělení vůbec nesejde, klidně si tam místo holky dosaďte neutrální pojem “malé dítě"

Jde o to, že se ten človíček zatvrdí a ty blbé věci si v sobě zahrabe až do nevědomí, bohužel i s částí sebe sama. Je to sebezáchovný mechanismus.

Irmo, berte to jednodušeji, zbytečné psycho. V dnešní době by takové dítě dostalo štempl, že je ADHD, autista, nebo má třeba Aspergera, jak už tu někde padlo, dostalo by ve škole asistenta, psychologa a nevím co ještě. Všichni by kolem chodili po špičkách a tolerovalo by se mu všechno, co je schované za těma diagnózama. Jak se s takovýma děckama pracuje nevím a ani snad vědět nechci. Já jsem s takovým děckem ,,žila" a stačilo😏

Megíí, takže v dětství jsme to měli takřka naprosto stejně, já se také starala o bráchu, i ten zbytek byl takřka totožný. Právě s tím rozdílem, že já bych možná pro to mléko zašla jednou. A v záhonu by pracoval brácha a já bych někde s klukama stavěla bunkr. Prostě nepochopíte, že tomu děcku můžete dát povinnosti a nadiktovat co chcete…ale nedonutíte ho to udělat, když ono samo nepochopí, že by mělo, mohlo, třeba pro maminku, že bude mít radost. Jo, to zafungovalo určitě někdy, ale spíš vyjímečně. 

Abych to odlehčila, i když Irma teď zase bude litovat mého muže a možná na mě pošle sociálku: když mamka vysvětluje lidem, proč je nakonec dobře, že nemám děti a hodí, co všechno se mnou zaživali, můj muž se řehtá s tím, že: a vidíte, já to teď mám na krku. Víte, co mi dalo úsilí, udělat z toho normálního člověka😉  Ano jsme spolu od 14, takže jsme se tak nějak vychovali navzájem🙂

Irma19:

Strašný, strašný, strašný!!!

Copak to nevidíte ani teď? A jak se to propsalo do vašich vztahů? K dětem i ke zvířatům? 

Tu malou holku i s jejími pocity, sebeúctou, schopností empatie…jste v sobě zamkla na tisíc západů. Ale NENÍ TO VAŠE VINA, je to záchovný mechanismus nevyzrálé psychiky.😭

Jenže já jsem nikdy nebyla ,,ta malá holka".  Už od samého pidi dítěte jsem se chovala jak kluk, nikdy jako holčička. Já jsem tak jenom vypadala…klamala tělem. Nechtěla jsem nosit sukýnky, když mi jednu navlékli, schovala jsem si do tašky kalhoty a na zastávce, 50m od baráku, se převlékla. To jsem byla ve třetí třídě. 

Děti nemusím, zvířata miluju. Asi v dětech vidím hlavně to špatné, co bylo ve mě. To ano. Ale to nic nemění na tom, že k nim nemám žádný vztah, jsou mi jedno. Ale na druhou stranu, když vidím chytré, šikovné dítě, jsem na něj pyšná, i na jeho rodiče a fandím jim👍

megi-the-pes:

Tyjo, to s LS je přesné. Nenaučím, nepřipravím, nevysvětlím, dítě/pes si dělá, co chce, to je fakt tak těžký dítě vyzvednout ve škole a naložit mu práci… a pak v osmi letech čumím, ono to reaguje ne dle mých představ, aha…  a šup, lisk.

Jako s pejskem - cvičíme jen chviličku a přivolávám, když vím, že mám jeho pozornost. 

Dobrý je, že dnes prostě změníte heslo na wifi a pozornosti máte hafec. 🙂

Ehm, za komančů lidi chodili do práce, nikdo děcka nevozil do školy, ze školy, když sám byl v práci. Přišli z práce a mazali něco dělat kolem baráku, dobytku, nebo na pole. Naložit mu práci? A pod tím si jako představujete co? A když pak přijdete k večeru z pole, nadřený jak hovado a děcko máte nevíte kde? Ta nějaká práce nedotknutá? Co s tím uděláte? Chápete? Nejde s tím udělat nic. To pro vás.

Pro Irmu: Když mě zavezli naši ve 4letech na vyčistění prstu do nemocnice, protože jsem měla už otravu(teda poslal mě tam doktor) udělala jsem tam prý scénu, že se naši hanbou propadali. To si nepamatuju, znám jen z vyprávění, že jsem na sestřičky řvala: nechte mě vy blbé krávy. Podotýkám, že u nás takto nikdo nemluvil. Když jsem někdy ve třetí třídě visela omotaná na schodišti kolem zábradlí, aby mě mamka neodtáhnula k zubaři, přišla babča, že si neporadí s jedním smradem. No samozřejmě se pak bála, že mi utrhne ruku, tak naštvaně odešla s tím, že přijde z práce taťka a uvidím ten tanec. No, ten byl samozřejmě silný, takže mě přepral, vymotal, schytala jsem nevím kolik facek i cestou k zubaři, kde jsem se postupně věšela na ploty, poslední mi dal zubař, protože přes pozitivku to taky nezvládnul. 

Samozřejmě, že ne, o to tady nejde, každý má chuťové preference jinde. 

Irma19:

“…vůbec jsem to nebrala jako příkoří a už vůbec ne v dospělosti, kdy jak jsem psala, bych já sama takové dítě nejspíš zahrdlila.  Nejsem žádná mírná a chápající, jsem po taťkovi cholerik a dlouho se neudržím. …”

Přesně tohle je ten důsledek. Malé dítě NIKDY neviní rodiče, je na nich plně závislé, přetransformuje si prožité příkoří do pocitů vlastní viny. A potom přenese do dalších podobných vztahů…

No jak se říká: šedivá je teorie, zelený strom života…je vidět, že jste asi toto nezažila. Jen konstatuju. Já jsem nebyla dítě závislé na rodičích, já se celé dny někde toulala, už tak od druhé třídy, co pamatuju. Naši o mě většinu času ani nevěděli(tady bych dala vsuvku, že mi babča kdysi prozradila, že měla stejného bratra) Pomohlo: musíš být doma do tmy? Ne, bylo to, jak když mluví do dubu, dělala jsem si prostě, co jsem chtěla. Ale nebylo to nějak nebezpečné, závadné, takže jasně, za to mě nesfackovali, dostala jsem na pár dní zaracha. Poučila jsem se? Určitě ne. Jak jsem psala, s takovým dítětem to nejde. Ani po dobrém, ani po zlém. Jak jsem psala už mockrát, byla jsem nevychovatelná, protože jsem sama nechtěla, nechtěla jsem být ničím omezovaná, ani školou, ani rodičem. Naštěstí jsem měla dobrý příklad ve slušné rodině. Dítě se učí hlavně tím okoukáváním, tak jsem se to asi jako to zvířátko, naučila taky😉

A jakých myslíte vztahů konkrétně? Mě nikdo nemlátí, rozhodně nejsem žádná oběť. Pořád jsem tak trochu nezávislá, nenechala jsem se nikdy vtlačit do toho,, co bych měla". Svatba mě děsí, i když ano, možná někdy i na ni dojde, čistě z praktického hlediska🙄 

ančovička:

Máslo normálně zmrazuji..nikdy se mi nestalo,aby se z něj stal tuk, neurčité divné  chuti i konzistence ..tím to nebylo …a to jsou i jiné druhy potravin, u kterých  je na obalu uvedeno  procento určitých ingrediencí, což ve skutečnosti vůbec neodpovídá pravdě..

A to je vaše domněnka, nebo to máte laboratorně podložené? Vím, že třeba Dtest často dělá různé kontroly, i máslo tam bude, ale neodebírám. Bývá to i Černých ovcích občas, ale nikdy jsem neslyšela, že by tam našli něco, co tam nemá být. Pokud se to někde objevilo, dejte vědět.