Nechci se navážet do majitelů bul plemen, ale mě třeba malý pejsek bez vodítka vůbec nevadí. Ještě jsem neslyšela o případu, že by takový psík někoho zakousnul. Pokud mám psa, co nesnese, že k němu taková čudla čuchne nebo na něj štěká a je jedno, co mám za plemeno, prostě s ním vůbec nechodím tam, kde bych se do podobných situací dostala. Sama mám velkého, potenncionálně nebezpečného psa, chodím s ním tam, kde cizí lidi nepotkávám a chován se tak, abych minimalizovala riziko. Kdybych tuhle možnost neměla, vůbec si ho nepořídím. Je spousta plemen, která podobné problémy nemají.
To, že si kdokoliv pořídí zvíře, neznamená, že s omezuje, natož ohrožuje okolí.
Já si myslím že je to kombinace majitele a psa. Majitele, který přecení své schopnosti výcviku a psa, který je temperamentní a ať se na mě majitelé bul plemen nezlobí, potencionálně agresivní.
Já se třeba strašně bála, když muž pořídil jako hlídače středoasiata, že ho nezvládnem. Nakonec, k mému překvapení, je to opravdu pes, který mi maximálně vyhovuje povahově i temperamentem. Ale stejně se pokaždé, když čtu o podobném napadení člověka psem, divím, jak málo je napadení právě pastevci.
Vzorek dětí je malý. Zmiňují tam i děvčátko, které ta léčba dostala na úroveň zdravého dítěte. Ta šance je a věk i angažovanost rodiny hraje pro něj. Budu optimista dál👍😘.
S těmi deseti dětmi máte svým způsobem pravdu. Nicméně tohle byla dobrovolná sbírka a mě třeba oslovilo to, že pokud vše proběhne jak má, je na konci léčby zdravé dítě. Za mě to prostě dává smysl.
Bohužel to tak není, terapie není všemocná. Podle statistik má dítě šanci 70% na to, že udrží hlavu, a 65% na to, že zvládne sedět…
Kopíruji:
Přínosy přípravku Upstaza byly prokázány ve třech hlavních studiích zahrnujících 28 dětí ve věku 1,5 až 8,5 let s těžkým deficitem AADC potvrzeným genetickým testem. Hlavními měřítky účinnosti byla kontrola hlavy a schopnost sedět bez pomoci. Studie ukázaly, že přibližně 70 % (14 z 20) pacientů bylo schopno ovládat pohyby hlavy a přibližně 65 % (12 z 20) pacientů mohlo dva roky po léčbě sedět bez pomoci. Údaje z vědecké literatury ukázaly, že pacienti s těžkým deficitem AADC, kteří nepodstoupili žádnou léčbu, nemohli dosáhnout těchto vývojových milníků.
S těmi deseti dětmi máte svým způsobem pravdu. Nicméně tohle byla dobrovolná sbírka a mě třeba oslovilo to, že pokud vše proběhne jak má, je na konci léčby zdravé dítě. Za mě to prostě dává smysl.