Čáp bílý

Znaky

Díky velikosti - délka kolem 100 cm, rozpětí okolo 220 cm, hmotnost 3 - 4 kg - velký jako orel skalní. Nezaměnitelný černobílým zbarvením. Samička je rozeznatelná jen díky poněkud menší velikosti. Staří ptáci mají na krku poněkud delší pera, mladí ne. Mimoto poznáme mladého ptáka podle zpočátku černého a později dlouho světle červeného zobáku s tmavou špičkou. Chůze čápa nepřipomíná plížení volavek ani běh dropů, ale působí důstojně. Když pronásleduje kořist, může čáp bílý i běžet.

V klidu horkých poledních hodin a v noci stojí čápi na jedné noze, schovají hlavu pod křídlo a uloží zobák mezi dlouhá péra na krku, kde odpočívá na vzdušných vacích pod kůží. Předtím než vzlétne z roviny, vyskočí čáp několikrát do výše. Vzlétá vždy proti větru. Let působí těžce a dost namáhavě, krk je natažený, slabě prohnutý směrem dolů. Tam, kde vždy panují stoupavé vzdušné proudy, využívá je čáp k plachtění a může pak vzletět až do oblak. Velkou část zimního tahu tvoří takové kroužení ve směru cesty na zimoviště. Čápi krouží několikrát nad zemí i při přistávání. Vzácně také plavou nebo vzlétají z vody. Staří čápi jsou prakticky němí, zato o to hlasitěji klapou zobáky, a to podle nálady velmi různě jak pokud jde o hlasitost, tak výši tónů.

Prostředí

Oblast rozšíření čápa v Evropě se rozpadá na nesčetné ostrůvky, což je výsledek současné devastace přírody a minulých lovů.

V mnoha evropských zemích jsou stále čápi odstřelováni. Oblast jejich rozšíření nezasahuje daleko do Asie. Po delší přestávce se čápi zase vykytují v Číně. Čáp bílý se vyhýbá vysokým lesům, takže v Evropě zdomácněl ve společnosti člověka klučícího lesy. Vyžaduje vlhké zamokřené louky se skupinami stromů a vyhýbá se rákosí, jež mu zabraňuje ve volném rozhledu. Naši čápi se objevují na starém hnízdě jako poslové jara v polovině března, ale už koncem července je zase čeká cestovatelská horečka. Shromažďují se na lukách, krouží stále výš a výše, zase se však zpočátku navracejí do míst, kde spí. Koncem srpna odlétají. Táhnoucí hejna letí za dne, vysoko a bez jakéhokoli uspořádání. Západoevropští čápi táhnou přes Španělsko, Gibraltarskou úžinu a pak více než 2000 km přes bezvodé pouště. Čápi z Německa odtahují většinou západní cestou, východní populace pak přes Bospor až do jižní Afriky, celkem urazí až 13 000 km. Většina mladých čápů tráví své druhé léto ještě na jihu.

Rozmnožování

Čápi jsou věrní svému hnízdu, nejsou si však vždy bezpodmínečně věrní. Z manželského konfliktu vznikají často opravdová dramata. Mnohá končí krvavě, někdy i smrtí. Mnozí čápi hnízdí poprvé v 5. roce, a někteří i ve stáří 20 let. Hnízda staví většinou na věžích, střechách a na zvlášť pro ně připravených kolech od vozů, obvykle jednotlivě, někdy i v menších koloniích. Na východě známe i hnízda na stromech. Ptáci hnízda každoročně nastavují, mohou dosáhnout výšky 1,5 metru a nakonec se zhroutí. Hnízdění začíná koncem dubna a sezení na vejcích trvá 33 až 34 dnů. Mláďata rodiče krmí dva měsíce. Na vejcích sedí a mladé krmí oba rodiče, hlídají mláďata a pokládají jim do hnízda potravu.

Potrava

Především hmyz, dále žáby, myši, plazi, zřídka loví čáp bílý ryby a mláďata ptáků.

Názvy ve světě

Čáp bílý

Anglicky: White Stork, Německy: Weißstorch, Dánsky: Hvid Stork, Španělsky: Cigüeña Blanca, Finsky: Kattohaikara, Francouzsky: Cigogne blanche, Islandsky: Hvítstorkur, Italsky: Cicogna bianca, Japonsky: Kounotori, Japonsky 2: シュバシコウ, Holandsky: Ooievaar, Norsky: Stork, Polsky: Bocian biały, Portugalsky: Cegonha-branca, Rusky: Белый аист, Slovensky: Bocian biely, Švédsky: Vit stork, Čínsky: 白鹳

Mohlo by vás také zajímat

Kakadu bílý,  Papoušek červenočapkový,  Bílý švýcarský ovčák,  Morčák bílý,  Konipas bílý,  Terej bílý,  Kolpík bílý,  Čáp černý,  Pisila čáponohá,  Králík moravský bílý hnědooký