Lýkožrout menší
Ips amitinus
Ips amitinus
Lýkožrout menší
- Výskyt: Evropa
- Délka těla: 3,5–4,8 mm
- Hostitelská rostlina: Stromy s tenčí kůrou
Lýkožrout menší
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododělení: Protostomia - prvoústí
- Kmen: Arthropoda - členovci
- Podkmen: Hexapoda - šestinozí
- Třída: Insecta - hmyz
- Podtřída: Pterygota - křídlatí
- Infratřída: Neoptera - novokřídlí
- Řád: Coleoptera - brouci
- Podřád: Polyphaga - všežraví
- Infrařád: Cucujiformia
- Nadčeleď: Curculionoidea
- Čeleď: Curculionidae - nosatcovití
- Podčeleď: Scolytinae - kůrovci
- Tribus: Ipini - lýkožrouti
- Rod: Ips - lýkožrout
Lýkožrout menší
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Hostitelskými dřevinami pro tento druh je smrk ztepilý (Picea abies) případně borovice kleč (Pinus mugo) a borovice limba (Pinus cembra).
Lýkožrout menší je 3,5–4,8 milimetrů dlouhý, hnědý až černý, dlouze válcovitý, dozadu mírně zaobleně zúžený. Na lesklé a silně tečkované zádi mají čtyři zuby, přičemž třetí zub shora je největší. Od Ips cembrae se liší téměř rovnými švy na tykadlové paličce a od Ips typographus zřetelně tečkovaným mezirýžím.
V našich podmínkách má dvě generace ve středních a nižších polohách, jednu v horských polohách. První rojení obvykle začíná cca v polovině května, druhé v červenci. Požerek je 3–7ramenný, matečné chodby jsou vlnovitě zprohýbané a převážně šikmé až podélné, znatelně zahloubené do dřeva. Stejně tak je ve dřevě patrná snubní komůrka. Larvové chodby jsou 3–5 cm dlouhé, v kůře. Mladí brouci hlodají plošné rozšířeniny kuklové kolébky nebo nepravidelné chodby. Staří brouci hlodají regenerační žír na konci svých matečných chodeb.
Lýkožrout menší osídluje spíše horní části kmene nebo kmeny s tenčí kůrou. Hojný zejména pod tenčí kůrou oslabených a čerstvě pokácených smrků ve vyšších polohách, pomístně se přemnožuje a to převážně po větrných a sněhových polomech.
Mohlo by vás také zajímat
Jetelovka menší, Lýkožrout smrkový, Světluška menší, Lýkožrout severský, Lýkožrout lesklý, Lýkožrout jedlový, Lýkožrout prostřední, Lýkožrout modřínový, Lýkožrout borový, Lýkožrout mnohozubý
Foto: http://www.skogoglandskap.no