Káně rousná

Znaky

Nejjistějším rozpoznávacím znakem v terénu je nepruhovaný ocas s tmavou páskou na konci a světlým kořenem. Hlava je výrazně světlejší než zbarvení těla, základní barva je však stejně jako u velmi podobné káně lesní variabilní. Ú odpočívajícího ptáka je možno pozorovat až téměř k prstům opeřené nohy. Káně rousná se často ve vzduchu třepetá na jednom místě.

Prostředí

Tundra a zalesněná tundra, cirkumpolární rozšíření. Od srpna táhne káně rousná směrem na jih a v listopadu se objevují ve střední Evropě v oblastech chudých na lesy, kde přezimují. V dubnu se opět vrací na svá severská hnízdiště.

Rozmnožování

V květnu provádějí ptáci nad hnízdištěm svatební lety, při nichž jsou velmi hluční. Koncem května vylepšují a přistavují jedno ze starých hnízd. Většinou je na skalách, často i na zemi nebo na stromě. Je to skutečně důkladná stavba z klacků a větví s vysokou a teplou vystýlkou z trávy. Mláďata se klubou koncem června či začátkem července po asi 30 denním sezení. Jejich počet závisí na počtu lumíků, kteří jsou hlavní kořistí káně rousné. V letech, kdy je mnoho lumíků, kladou ptáci až 7 vajec, ve špatných letech nehnízdí vůbec. V prvních 14 dnech po vyklubání z vajec krmí matka mláďata jednotlivě, později nechávají rodiče kořist na okraji hnízda. Ve špatných lumíčích letech dochází mezi mláďaty k boji na život a na smrt, takže většinou přežívá jediné mládě. Mladí ptáci trpí na hnízdě často i bodáním zdejších komárů.

Potrava

Především lumíci, které ptáci loví při výzvědném letu nebo na čekané.