Slavík uherský

Znaky

Od blízce příbuzného slavíka obecného se slavík uherský liší lehce vlnkovanou hrudí a ne tak rezavě červeným ocáskem. Jeho zpěv není tak mnohotvárný.

Prostředí

Křoviska pod korunami stromů ve vlhkých polohách. Ve dvacátém století na mnoha místech střední Evropy vyhynul, v Českých zemích se jeho stavy ve druhé polovině století opět mírně zvýšily.

Rozmnožování

Jako u slavíka obecného. Zpívá po návratu z Afriky koncem dubna až do konce června ve dne i v noci. V zimovišti i v kleci zpívá horoucně už v lednu. V polovině května staví samička během dvou až tří dnů pod křoviskem na zemi hluboce miskovité hnízdo, do něho klade denně jedno, celkem většinou 4 vejce. Sedí s krátkými přestávkami na krmení a koupání 13 dní. Mláďata zůstávají v hnízdě 11 dní. Mladí slavíci se musejí zpěvu svého druhu naučit, k tomu však už stačí malý popud v zvlášť citlivém období po opuštění hnízda, kdy uslyší několik slok předzpěváka. Začne-li někde zpívat zvlášť nadaný zpěvák, stoupá brzy i úroveň zpěvu okolních slavíků. Zajde-li naopak takový vynikající zpěvák, je zpěv příští generace mnohem chudší. Směrem k východu a k jihu se vyskytují horší pěvečtí umělci, mnozí zpívají sice hlasitě, ale pouze v jedné tónině.