Kajka mořská

Znaky

Velká, zdánlivě neobratná potápivá kachna s krátkým krkem, dlouhá 58 cm a vážící kolem 2,5 kg. Kačery ve svatebním šatě - až do července - není možno s jinými zaměnit, kachny jsou tmavohnědé a hustě příčně černě pruhované. Z dálky vypadají jako černé. V šatu různých věkových skupin existují nejrůznější zbarvení. Poznávacím znakem je klínovitý zobák opeřený po stranách a ploché čelo. Na kořeni zobáku ústí žláza, která vyměšuje sůl získanou spolu s pozřenou potravou. Zdržují-li se kachny po delší dobu, asi jeden rok, ve sladkých vodách, tato žláza zakrňuje a kořen zobáku je promáčklý. Za letu kajky pravidelně mávají křídly a letí rychlostí asi 55 km/h. těsně nad vodní hladinou. Kačeři ve svatebním šatu jsou za letu černobílí s černým temenem. Prachové peří kachňat je nenápadně hnědošedé. Při toku vyluzuje samec tiché „aguuu" a charakteristicky přitom pohybuje hlavou. Samičky volají přidušeně „korr".

Prostředí

Kajka je mořská kachna, zdržující se nejraději mezi příbřežními ostrovy a v blízkosti chráněných mořských zátok, kam se stahuje za bouřlivého moře. Zhruba od přelomu století můžeme pozorovat, že se hnízdiště těchto ptáků posunují směrem k jihu. Dnes se vyskytují v Anglii, na západofríských a severofríských ostrovech hnízdí poměrně hojně. Kajky mořské se nápadně rozmnožily od doby, kdy byl zakázán sběr vajec a prachového peří. Severské populace jsou tažní ptáci. V zimě dosahují pobřeží Severního moře a Baltu, ptáci hnízdící na ostrovech v Severním moři přezimují v mělčinách.

Na dalekém severu je kajka mořská velmi hojná. Její stavy na Islandu se odhadují na 500 000 párů. Zde žijí ptáci během období hnízdění i na sladkých jezerech při pobřeží. S přibýváním ptáků v Severním moři souvisejí i zimní nálezy na předalpských jezerech, kde se zdá, že vzniká tradiční přezimování, podporované zvýšeným výskytem slávičky mnohotvaré, kterou se kajky rády živí.

Rozmnožování

Kajky hnízdí v koloniích. Místy jsou jejich hnízda tak těsně u sebe, že mezi ně nelze stoupnout. Jinde je nacházíme roztroušená, místy i zcela jednotlivě. Jedna z největších kolonií čítající asi 10 000 hnízd je u Thule v Grónsku.

Tam, kde nejsou pronásledovány, stojí kačer během 26 až 28 denního sezení vedle nenápadné kachny, jež především koncem hnízdního období dovolí člověku přiblížit se a někdy dokonce i dotknout se jí, aniž by snůšku opustila. Je-li značně vyděšena, ihned však odlétá a vystříkne proud trusu. Tím možná může odradit od útoku sokola, který ji napadl. Zamaže-li přitom vejce, většinou je kachna opustí. Hnízdo je hustě vystláno prachovým peřím. Tam, kde kachny hnízdí ve velkých koloniích, bylo toto peří od nepaměti koncem období hnízdění sbíráno. Jedno hnízdo poskytuje 17 až 18 gramů tohoto jemného peří. Na Islandu mohou podle starých pravidel sbírat kajčí prachové peří jen určití vyvolení lidé. Mláďata se líhnou téměř současně a kachna je vyvádí po několika hodinách, za špatného počasí také až po několika dnech k vodě, většinou na sladkovodní jezero nebo do ústí řeky. Během hnízdění se kachna i kačer postí. Kachna přitom ztratí na váze okolo 1 kg, kačer jen 300 gramů, protože kachnu brzy opouští a táhne na moře, kde pak začíná pelichat.

Potrava

Kajky se potápějí až do hloubky 25 metrů a vydrží pod vodou až 3 minuty. Pod hladinou pádlují nohama i křídly. Kajka mořská se živí mlži, plži, korýši, mořskými hvězdicemi, ježovkami, sumýši, sépiemi a malými rybami.

Názvy ve světě

Kajka mořská

Anglicky: Common Eider, Italsky: Edredone, Maďarsky: Pehelyréce, Německy: Eiderente

Mohlo by vás také zajímat

Kajka mořská,  Kajka královská,  Vydra mořská,  Běluha mořská,  Jehlička mořská,  Vranka mořská,  Parma středomořská