Kajka mořská

Znaky

Kajka mořská je velká, zdánlivě neobratná potápivá kachna s krátkým krkem, dlouhá 58 cm a vážící kolem 2,5 kg. Kačery ve svatebním šatě - až do července - není možno s jinými zaměnit, kachny jsou tmavohnědé a hustě příčně černě pruhované. Z dálky vypadají jako černé. V šatu různých věkových skupin existují nejrůznější zbarvení. Poznávacím znakem je klínovitý zobák opeřený po stranách a ploché čelo. Na kořeni zobáku ústí žláza, která vyměšuje sůl získanou spolu s pozřenou potravou. Zdržují-li se kachny po delší dobu, asi jeden rok, ve sladkých vodách, tato žláza zakrňuje a kořen zobáku je promáčklý. Za letu kajky pravidelně mávají křídly a letí rychlostí asi 55 km/h. těsně nad vodní hladinou. Kačeři ve svatebním šatu jsou za letu černobílí s černým temenem. Prachové peří kachňat je nenápadně hnědošedé. Při toku vyluzuje samec tiché „aguuu" a charakteristicky přitom pohybuje hlavou. Samičky volají přidušeně „korr".

Prostředí

Kajka je mořská kachna, zdržující se nejraději mezi příbřežními ostrovy a v blízkosti chráněných mořských zátok, kam se stahuje za bouřlivého moře. Zhruba od přelomu století můžeme pozorovat, že se hnízdiště těchto ptáků posunují směrem k jihu. Dnes se vyskytují v Anglii, na západofríských a severofríských ostrovech hnízdí poměrně hojně. Kajky mořské se nápadně rozmnožily od doby, kdy byl zakázán sběr vajec a prachového peří. Severské populace jsou tažní ptáci. V zimě dosahují pobřeží Severního moře a Baltu, ptáci hnízdící na ostrovech v Severním moři přezimují v mělčinách.

Na dalekém severu je kajka mořská velmi hojná. Její stavy na Islandu se odhadují na 500 000 párů. Zde žijí ptáci během období hnízdění i na sladkých jezerech při pobřeží. S přibýváním ptáků v Severním moři souvisejí i zimní nálezy na předalpských jezerech, kde se zdá, že vzniká tradiční přezimování, podporované zvýšeným výskytem slávičky mnohotvaré, kterou se kajky rády živí.

Rozmnožování

Kajky hnízdí v koloniích. Místy jsou jejich hnízda tak těsně u sebe, že mezi ně nelze stoupnout. Hnízda většinou nejsou nijak skrytá. Tvoří je mělký důlek vystlaný jemným prachovým peřím. Snáší 3-7 vajec, na kterých samice sedí 26-30 dnů. O mláďata se stará sama. Mláďata se zpočátku zůstávají na hnízdě. Po vyklubání všech vajec se uchylují na moře. Před tím jim samice musí promastit peří, jinak by se mohla utopit. Jejich kostrční žlázy začínají totiž fungovat až později stejně jako ostatním kachnám. Proto je nutné zamezit promáčení kachňat při umělém odchovu. Prachové peří, kterým vystýlají hnízda je tmavě zbarvené. Často se sbírá a je velmi ceněné pro svou lehkost a vynikající tepelně izolační vlastnosti. V jejich domovině se zužitkovávají i vejce a kůže.

Názvy ve světě

Kajka mořská

Anglicky: Common Eider, Německy: Eiderente, Dánsky: Ederfugl, Španělsky: Eider Común, Finsky: Haahka, Francouzsky: Eider à duvet, Islandsky: Æður, Italsky: Edredone, Japonsky: Honkewatagamo, Japonsky 2: ホンケワタガモ, Holandsky: Eider, Norsky: Ærfugl, Polsky: Edredon, Portugalsky: Eider-edredão, Rusky: Обыкновенная гага, Slovensky: Kajka morská, Švédsky: Ejder, Čínsky: 欧绒鸭

Mohlo by vás také zajímat

Kajka královská,  Kajka mořská,  Vydra mořská,  Běluha mořská,  Jehlička mořská,  Vranka mořská,  Parma středomořská