Nosorožec tuponosý

Tento nosorožec patří k největším suchozemským savcům, předčí ho jen sloni. Původně zřejmě obýval všechny africké savany, ale v minulém století došlo přes všechny snahy o ochranu k prudkému poklesu stavů. Dnes je nosorožec tuponosý chován úspěšně v zajetí a v rezervacích. Běžně se mu říká nosorožec bílý.

Nosorožec tuponosý má tlustou šedou kůži s nečetnými záhyby, zejména v místě, kde se přední nohy připojují k trupu. Spásá trávu, a proto má široký a tvrdý horní pysk, který ji odstřihuje těsně při zemi. Jeho tlama je mimořádně široká. Samci váží kolem pěti tun, tedy více než samice, a mají na hřbetě výrazný hrb. Jejich větší roh dosahuje délky až 1,3 metru. Tito nosorožci jsou mírní a společenští, žijí v malých stádech, složených ze samic s mláďaty a až sedmi nedospělých kusů. Dospělí samci žijí samotářsky a hájí své území o rozloze asi 1 km², přitom svádějí rituální souboje za použití rohů.

Ovšem jenom dominantní samec se může pářit na svém území a mívá několik úspěšných pokusů.

Nosorožec tuponosý dosahuje délky těla 3,7-4,2 metru, ocasu 80 centimetrů až jeden metr, hmotnost se pohybuje v rozmezí 1,4-3,6 tun.

Dvě oddělené populace, jedna v severovýchodní a druhá v jižní Africe; na severovýchodě obývá nosorožec tuponosý řídké savanové lesy, na jihu suchou savanu.

Díky důsledné ochraně se v současnosti populace jižní formy nosorožců tuponosých (Ceratotherium simum simum) zvýšila na 8 500 kusů, takže dnes je nejpočetnější.

Severní populace (Ceratotherium simum cottoni) je kriticky ohrožena a má nyní patrně pouze 3 jedince. Ochránci se snaží bránit zvířata tím, že jim odřezávají rohy, lákadlo pro pytláky.