Nosorožec dvourohý

Běžně se mu říká nosorožec černý. Také on má dva rohy, první větší než zadní. Na rozdíl od nosorožce tuponosého postrádá nosorožec dvourohý výrazný hrb za krkem, má poměrně hladkou šedou kůži, většinou bez srsti, až na dlouhé brvy kolem očí, na špičkách uší a na konci ocasu. Jako ostatní nosorožci má výborný čich a dobrý sluch, ale velmi špatný zrak. S pomocí ohebného prstíku na horním rtu utrhává listy a větvičky nejrůznějších keřů a nízkých stromů, zvláště v noci a časně ráno. Ve dne nosorožec dvourohý odpočívá ve stínu nebo se válí v bahně. Žije samotářsky, své území pilně značkuje močí a hromádkami trusu. Někdy snáší vetřelce, ať již vlastního druhu nebo lidi, ale vyprovokován někdy útočí a ohrožuje vetřelce rohy. Páry zůstávají společně jen krátce, matka žije s mládětem pohromadě až do příštího porodu.

Nosorožec dvourohý dorůstá v dospělosti délky těla 2,9-3,7 metru, ocasu 60-70 centimetrů, hmotnost se pohybuje v rozmezí 700 kilogramů až 1,4 tuny.

Domovinou tohoto druhu je subsaharská Afrika kromě Konžské pánve; vyskytuje se zde v nejrůznějším prostředí od pouští až po horské lesy, ale hlavně obývá řídké savanové porosty.

Rohy nosorožců jsou oblíbený obchodní artikl, považují se za léky a vyrábějí se z nich jílce dýk. Následkem toho došlo k prudkému poklesu stavu nosorožců dvourohých, ze 65 000 v roce 1970 zbylo po roce 1990 pouhých 2 500 jedinců.