Rosnička zelená

Znaky: Nezaměnitelná žába, kterou si můžeme splést pouze s velice blízkým středomořským druhem rosničkou západní. Od ní se rosnička zelená liší jen výraznějším, a i v klidu nápadným tmavým proužkem na bocích, oddělujícím hřbetní a břišní část. Tento proužek rosnička západní nemá. Tělo rosničky zelené je dlouhé až 5,2 cm, dospělí samečkové v průměru váží jen 8-9 g. Samičky jsou o něco těžší, asi 11 g, výjimečně mohou dosáhnout hmotnosti až 15 g. Lépe než podle velikosti poznáme samečka podle zvukového rezonátoru na hrdle, který se při skřehotání nafukuje. Splasklý zvukový rezonátor vypadá jako svrasklá světle žlutá skvrna téměř na celém hrdle. Na rozdíl od samečka má samička hrdlo hladké a světlé. Samečkům narůstají v době rozmnožování na palcích malé snadno přehlédnutelné mozoly. Jejich pronikavý skřehot se obvykle ozývá sborově. Skřehotání začíná na jaře a protahuje se do léta. Samečkové skřehotají od večera až dlouho do noci. Místa, kde se rosničky rozmnožují, je podle jejich skřehotání možno poměrně snadno poznat. V srpnu/září se skřehotání ozývá znovu.

Pro rosničku zelenou je charakteristické zbarvení hřbetní strany těla. Většinou je to více či méně intenzívní zelená, ostře oddělená od bělavého až žlutavého břicha úzkým tmavým pruhem. Tento pruh začíná na nozdrách, táhne se přes oko a bubínek na boky a dosahuje až k základu zadních nožek. Na konci trupu končí tento pruh jako jakási klička. Zbarvení hřbetu se může rychle měnit, a to intenzitou i odstínem, a tím se přiblížit a přizpůsobit zbarvení podkladu. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, jež si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Byly nalezeny také zcela černé (melanické) rosničky. Zvláštností jsou modré" rosničky - modré zbarvení se objevuje, když žabkám chybí žlutý pigment v kožním barvivu.

Poddruh H.a.sarda, vyskytující se na Korsice, Sardinii, Elbě a Capri, má kůži na olivovém až šedavém podkladě nápadně zrnitou a nepravidelně světleji či tmavěji skvrnitou.

Kůže rosniček, na horní straně těla hladká, na spodní straně slabě zrnitá, neobsahuje žádné nápadné žlázy. Většinou se leskne, s výjimkou období, kdy žabky právě opustily své zimoviště. Mladé rosničky, jež šplhají v srpnu nebo v září na rostlinstvo, aby se slunily, jsou nápadné svítivou světlou zelení, která se často zlatavě leskne.

Rozšíření: Areál rosničky zelené zasahuje od Portugalska, západního a středního Španělska přes velkou část Francie až do jižního Švédska, východního Pruska a západního Ruska. Táhne se i přes Itálii a velké středomořské ostrovy a přes Balkánský poloostrov a Krétu do Malé Asie a středního Ruska. Rosnička zelená se však nevyskytuje ve Velké Británii, kam se zřejmě po skončení doby ledové dostat nemohla, neboť Britské ostrovy od pevniny oddělil kanál La Manche, a - vzhledem ke klimatickým podmínkám - ve velké části Skandinávie a v malé části jižní Francie a jižního a východního Španělska, kde ji nahrazuje rosnička západní. Tento areál se zhruba kryje s rozšířením pásma listnatého lesa v Evropě.

Prostředí: V rozsáhlé oblasti rozšíření žije rosnička zelená především v říčních údolích s nivami, ve vlhkých listnatých a smíšených lesích s tůňkami a rybníky, v rákosinách a zarostlých zahradách, kde jsou vodní plochy. K rozmnožování vyžaduje tento druh čisté tůňky s vodním rostlinstvem, rybníky, stará ramena nebo zátoky řek. Rosničky však žijí i v malých umělých zahradních rybníčcích, dokonce i v betonových vodou naplněných bazéncích nebo v malých starých pískovnách, pokud (ještě) nejsou osídleny čolky a rybami. V horách se rosnička zelená vyskytuje na sever od Alp do nadmořské výšky asi 600 m, na
jihu až asi do 800 m.

Mohlo by vás také zajímat

Želva zelenavá,  Užovka zelená,  Krajta zelená,  Rosnička kubánská,  Rosnička západoamerická,  Rosnička čínská,  Parosnička srdíčková,  Parosnička nádherná,  Rosnička žlutoskvrnná,  Rosnička bělopruhá