Skokan ostronosý

Znaky: Velký skokan s dlouhýma zadníma nohama, které, nataženy dopředu podél těla, dosahují patním kloubem (tibiotarzální kloub) až ke špičce čenichu. Skokan ostronosý je dlouhý 6,5-8 cm, tj. o něco menší než skokan hnědý, od kterého se liší špičatě zakončeným čenichem, větším a tvrdým pářicím mozolem a zcela odlišným hlasem.

V době páření vydávají samci skokana ostronosého pomocí dvou vnitřních nenafukujících se zvukových rezonátorů kvokavé, žbluňkavé zvuky. Když skřehotá větší počet skokanů najednou, ozývá se nezaměnitelný chór, daleko slyšitelný přesto, že jednotlivé hlasy jsou velmi tiché. Samci jsou v té době na hlavě, většinou i na celém těle více či méně modře zbarveni. Podle toho lze v době rozmnožování tento druh dobře rozeznat, aniž bychom žáby podrobněji studovali. Mimo dobu rozmnožování má tento skokan často uprostřed hřbetu světlejší pruh, který se výrazně liší od okolního, většinou jednobarevně hnědého, šedavého nebo žlutohnědého zbarvení. Po stranách hlavy je velká srpovitá tmavá spánková skvrna. Bubínek je dobře znatelný a v očích je vodorovná zornice. Boky jsou často skvrnité nebo mramorované až po žlutavou tříselní oblast. Skvrny mohou být i na hřbetě. Břicho je pravidelně světlé, bez kresby.

V různých oblastech jsou znaky rozdílně výrazné. Středoevropští skokani ostronosí se například liší od skokanů z jižní Evropy délkou zadních končetin. U středoevropských nedosahují paty obvykle až k čenichu, u jihoevropských čenich přesahují. Proto je mnozí biologové řadí do samostatného poddruhu R. a. wolterstroffi.

Rozšíření: Mírné a severní oblasti Evropy po Alpy a severní části Jugoslávie a Rumunska. Areál zasahuje až do Sibiře.

Prostředí: Jako východní druh není v evropské části areálu tak rozšířen jako skokan hnědý, je náročnější na prostředí. Obývá zvláště rašeliniště a vlhké louky, hlavně v nížině. V horách se nevyskytuje v nadmořské výšce nad 600 m.

Způsob života: Podobně jako skokan hnědý zdržuje se i skokan ostronosý s výjimkou období páření na souši, kde krátkými skoky vyhledává potravu nebo se pokouší uniknout nepřátelům. V nebezpečí skáče do struh nebo rašelinných jezírek a pokud možno se potopí. Zimu přečkává od října do března. Období rozmnožování začíná pravidelně o něco později, než je tomu u skokana hnědého. Samečkové vypadají v době rozmnožování díky tekutině nahromaděné pod kůží nápadně naduřele. Přitom mohou být též intenzívně modří. K rozmnožování dochází v době, kdy zmizí na hladině led. Nezačíná tak brzy jako u skokana hnědého, takže ten už má v době, kdy se rozmnožuje skokan ostronosy, obvykle rozmnožování za sebou. Samečkové vnikají do vody před samičkami. Ke kladení vajíček dochází ve střední Evropě většinou koncem března nebo začátkem dubna. Samičky kladou menší shluky vajíček než samičky skokana hnědého. Obsahují obvykle asi 2000 vajíček. Vývoj probíhá stejně u obou druhů skokanů, snůšky skokana ostronosého však zůstávají na dně vod, nestoupají po nabobtnání k hladině jako snůšky skokana hnědého.

Potrava: Hlavní potravou skokana ostronosého je hmyz, červi a svinky, pavouci a plži. Tyto žáby jsou méně vybíravé a loví vše, na co přijdou.

Nepřátelé: Skokany ostronosé loví čápi a užovky obojkové, ale jejich stavy neohrožují.

Mohlo by vás také zajímat

Skokan zelený,  Skokan štíhlý,  Skokan skřehotavý,  Skokan hnědý,  Skokan Latasteův,  Skokan řecký,  Skokan iberský,  Skokan krátkonohý (Lessonův),  Skokan volský,  Rejnok ostronosý