Rejnok ostronosý
Raja oxyrinchus
Raja oxyrinchus
Rejnok ostronosý
- Výskyt: Severovýchodní Atlantik, Středozemní moře
- Délka těla: Do 1,6 m
- Potrava: Živočichové dna
Rejnok ostronosý
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Podříše: Eumetazoa
- Oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní
- Pododdělení: Deuterostomia - druhoústí
- Kmen: Chordata - strunatci
- Podkmen: Vertebrata - obratlovci
- Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
- Třída: Chondrichthyes - paryby
- Podtřída: Elasmobranchii - příčnoústí
- Řád: Batoidei - rejnoci
- Čeleď: Rajidae - rejnokovití
- Rod: Dipturus - rejnok
Rejnok ostronosý
Evropa
- Nadmořská výška: 290 m
- Povrch: většinou nížiny (60%), jih hornatý
- Teplotní pásy a srážky:
- Studený: oblast polární a subpolární (200-600 mm/rok)
- Mírný: oblast západopřímořská (nad 600 mm/rok), přechodná (400-1500 mm/rok), vnitrozemská (do 400 mm/rok)
- Subtropický: oblast středomořská (400-1000 mm/rok)
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Průměrná teplota:
- Zima: -2- +2 °C
- Léto: 21-25 °C
Znaky: Široký, kosočtverečný tělní disk (přední okraj silě vydutý) se zahrocenými „křídly". Rypec (u dospělých) velmi dlouhý (5-6 x delší než je mezioční vzdálenost, více než 1/3 šířky disku), vybíhající v ostrém úhlu. Hřbetní strana pouze na rypci a předním okraji disku je ostnitá (u mladých rejnoků méně drsná). Břišní strana je ostnitá téměř všude. Samečkové mají na ocasním násadci 3, samičky 2 řady trnů.
Ozubení: 38-50 zubů v každé čelisti, u dospělých jsou střední zuby špičaté (u samic s kratšími a širšími špičkami), postranní zuby jsou zaoblené. Dvě malé hřbetní ploutve těsně za sebou na konci dlouhého štíhlého ocasu. Mezi nimi může být u mladých rejnoků 1 trn.
Zbarvení: Hřbetní strana břidlicově šedá, šedohnědá až černohnědá, u mladých rejnoků často s malými bílými a černými skvrnami. Břišní strana je bělavá, šedá nebo hnědavá s malými černými skvrnami a pruhy.
Délka: Nejvýše 1,60 m.
Rozšíření: Severovýchodní Atlantik od Norska po Maroko. Středozemní moře (zvláště na jaře u Sicílie, od dubna do října u Benátek. U Neapole jsou pozorováni jen zřídka). Na písčitém a bahnitém dně v hloubce 50 až 915 m, mladí rejnoci většinou nad hlubinou 100 m, dospělí pod 200 m. V hlubokých vodách fjordů jižního a středního Norska i jižního Islandu a jihozápadního Irska se vyskytuje v hloubce 200-923 m (většinou 400 až 500 m) blízce příbuzný druh R. nidarosiensis s kratším rypcem (jeho délka je menší než 1/3 šířky disku).
Způsob života: Je příbuzným rejnoka hladkého. Tento druh však dorůstá menších velikostí a žije v hlubších vodách. Dospívá poprvé při délce 1,20 m. Je vejcorodý (oviparní). Tmavohnědé, žlutými trnitými lištami pokryté vaječné schránky (velikost ve Středozemním moři 14 x 11,5 cm, v Atlantiku 12,8-13,3 x 7,4 až 10,1 cm) s velmi krátkými špičkami v každém rohu kladou na jaře (u Neapole od února do dubna) a v létě.
Potrava: Drobní živočichové mořského dna.
Mohlo by vás také zajímat
Rejnok ostnatý, Skokan ostronosý, Polorejnok křídlatý, Parejnok elektrický, Parejnok okatý, Rejnok čtyřoký, Rejnok hvězdoskvrnný, Rejnok krátkoocasý, Rejnok světloskvrnný, Rejnok skvrnitý