Ještěrkovec alžírský

Znaky: Velmi štíhlá ještěrka s malou hlavou a velkými kýlovitými šupinami na hřbetě a na bocích. Má velmi dlouhý ocas. Hřbet je světle až tmavě hnědý nebo olivový, po obou stranách se dvěmi zřetelnými bělavými nebo žlutými podélnými proužky, jež ohraničují hřbet. V oblasti ramen jsou modré skvrnky. Uprostřed je hřbet často zdoben tmavým vzorkem. Spodní strany zadních noh a ocásku jsou někdy zbarvené do červena, bříško je bělavé až nazelenalé. Samci mají v době páření hlavu po stranách zbarvenou oranžově a hrdlo červenavé. Celková délka je 310 mm.

Rozšíření: Pyrenejský poloostrov, nejzazší jih Francie a Isola di Conigli, dále severozápadní Afrika.

Prostředí: Slunné kraje s četnými úkryty a bujnou přízemní vegetací.

Způsob života: Je aktivní zvláště v dopoledních a odpoledních hodinách. Žije hlavně v krajině s mnoha úkryty, ráda se však sluní na volném prostranství. Dovede velmi dobře šplhat a v nebezpečí často prchá do stromů. Páří se po delším období zimního klidu. Sameček se při tom pevně zakusuje samičce do šíje. Snůšku tvoří 8-10 vajíček, která samička zakrývá zemí. Ještěrkovec alžírský vydává jasné hlasité zvuky.

Potrava: Kobylky a sarančata, malí cvrčkové, brouci, pavouci, mravenci a různý létající hmyz, malé ještěrky.

Všeobecně: Mezi nepřátele této ještěrky patří užovky Coluber hippocrepis a Malpolon monspessulanus, ale i poštolky, sýčkové a ťuhýci. Zajímavé je, že tuto paještěrku pronásledují i dudci. Na malém ostrově Galitone při tuniském pobřeží žije velice tmavě zbarvená populace P. algirus. Aby se slunila, vylézá tato ještěrka ráda na skály a do křovin.

Mohlo by vás také zajímat

Scink alžírský,  Ještěrkovec širokoocasý,  Ještěrkovec žlutohrdlý,  Ještěrkovec Fitzingerův,  Ještěrkovec španělský,  Ještěrkovec štíhlý,  Ještěrkovec Fitzingerův,  Ještěrkovec španělský,  Ještěrkovec štíhlý,  Ještěrkovec iberský