Ještěrka Erhardova

Znaky: Středně velká štíhlá ještěrka s širokou hlavou a dlouhým ocasem. Horní strana těla má základní barvu šedohnědou, šedozelenou až olivově zelenou, často se světlými proužky po obou stranách hřbetu. Hřbet a boky jsou tmavě skvrnité, zvláště na bocích mohou skvrny splývat do tmavého síťování, u samiček však často splývají v podélné pruhy na bocích. Břicho je bělavé až cihlově červené. Modré okrajové břišní štítky mohou tvořit více či méně uzavřený pruh. Celková délka 220 mm.

Rozšíření: Albánie, Makedonie, Bulharsko, Řecko až po Peloponés, Egejské ostrovy.

Prostředí: Skalnaté oblasti se sporým nízkým porostem bylin a křovin v nížině a pahorkatině, výjimečně i v polohách do nadmořské výšky 1000 m.

Způsob života: Ještěrka Erhardova žije převážně na zemi, čímž se podobá ještěrce trávní. Stejně jako ona opouští úkryty časně ráno a vydatně se sluní. Dopoledne je zvláště aktivní. Za parných poledních hodin se opět ukrývá a úkryt opouští až později odpoledne. Samečkové mají své okrsky, které brání před ostatními samečky a kde strpí jen samičky. Všechny tři zde uvedené druhy ještěrek jsou si navzájem blízce příbuzné a podobný je i způsob jejich života. Zda jde o samostatné druhy či poddruhy, nelze s určitostí stanovit.

Potrava: Občas hlavně sarančata, jinak mouchy, motýli a můry, brouci, svinky a pavouci, příležitostně i malé ještěrky. Zdržuje se takřka výhradně jen na zemi. Je opatrná, ale není příliš plachá.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Paještěrka červenavá,  Paještěrka stepní