Pyskoun zobanitý

Znaky: Protáhlé tělo s prohnutým profilem hlavy a velmi dlouhým špičatým rypcem. Malá ústa s úzkými, jemnými rty. Má vychlípitelné čelisti, na každé s 1 řadou drobných špičatých zubů. Na patře zuby nejsou, spodní požerákové kosti jsou srostlé ve žvýkací ploténku. Okraj přední skřelové kosti je jemně zubatý. V postranní čáře, jež se táhne, až k poslednímu paprsku hřbetní ploutev souběžně s hřbetní linií a pak se zakřivuje a pokračuje rovně až k ocasní ploutvi, je 30-35 velkých cykloidních šupin. V dlouhé, nerozdělené hřbetní ploutvi je 14-16 tvrdých a 9-12 měkkých paprsků, v ploutvi řitní jsou 3 paprsky tvrdé a 9-11 paprsků měkkých.

Zbarvení: Velmi různé, přesto není rozdíl v barvě obou pohlaví nijak nápadný. Bývá hnědavé, téměř černé nebo zelenavé. Ke tření připravení samci jsou často červenaví, samice mají v době tření vystupující mosazně žluté bříško. Samci i samice mají nápadnou genitální bradavku v okolí černé skvrny u řitního otvoru, která je u samic velká a srdčitá, u samců podstatně menší.

Délka: Nejvýše 12 cm.

Rozšíření: Středozemní a Černé moře. Při pobřeží, v blízkosti skalních útesů a vodního rostlinstva v hloubce 1-20 m (většinou v hloubce pod 15 m).

Způsob života: Hojný druh pyskouna, jejž můžeme objevit v severních oblastech na skalnatém pobřeží většinou až během letních měsíců (od července), často jako průvodce (jedinec nebo dvě ryby) velkého pyskouna pavího. Plave obvykle s hlavou namířenou šikmo dolů. V době tření vyhrabává sameček ústy důlek v zemi s čelním valem, do něhož zabudovává kousky řas a pak opět na něj ústy nanáší písek. Tak vzniká polokulovitá hnízdní jamka, do níž samec zahání samičky ke tření. Pak samec přebírá péči o potomstvo a ovívá jikry až do doby, kdy se líhne potěr.

Potrava: Hlavně drobní korýši (např. garnáti).

Mohlo by vás také zajímat

Pyskoun skvrnitý,  Pyskoun růžový,  Pyskoun středomořský,  Pyskoun proměnlivý,  Pyskoun paví,  Pyskoun pětiskvrnný,  Pyskoun šedý,  Pyskoun maloústý,  Pyskoun útesový,  Pyskoun paví