Mihule Vladykovova

Znaky: Horní čelistní destička je široká, s jedním tupým zubem na každé straně. Na spodní čelistní destičce je 5-7, zubů, kruhovitě uspořádaných po okraji. Ústní otvor je málo ozuben, vnější i vnitřní retní zoubky lemující pysky jsou tupé, zakulacené. Příčná jazyčná destička je uprostřed bez výřezu a na její přední hraně je 5-9 špičatých zoubků, z nichž prostřední je poněkud zvětšený. Oba hřbetní ploutevní lemy jsou spojeny v jeden celek. Tělo mihule Vladykovovy je nejsilnější v přední části.

Zbarvení: Dospělí jedinci jsou podle jednotlivých lokalit na hřbetě světle až tmavě šedí, břišní část těla je bělavá. V době tření dostává břicho nápadné stříbřitě lesklé zbarvení, řitní oblast bývá načervenalá.

Délka: 18-21 cm, larvy - minohy jsou na konci svého vývoje větší než dospělí jedinci. Po přeměně v dospělce trávicí trubice zakrňuje a mihule již vůbec nepřijímají potravu.

Rozšíření: Celkový areál rozšíření mihule Vladykovovy není dosud dobře znám, už vzhledem k tomu, že byla donedávna zaměňována s velmi podobnou příbuznou mihuli karpatskou. Vyskytuje se v severozápadním a jihovýchodním povodí Dunaje - v Rakousku, na Moravě, na Slovensku, v bývalé Jugoslávii a Rumunsku. Několik exemplářů těchto mihulí bylo chyceno také v Bavorsku v řece Inn a řece Paar, kam se dostaly z Dunaje.

Způsob života: Je jen málo znám, doba tření začíná v květnu a končí v červnu.

Mohlo by vás také zajímat

Mihule říční,  Mihule potoční,  Mihule karpatská,  Mihule ukrajinská,  Mihule východní