Mihule ukrajinská

Znaky: Horní čelistní destička je široká, s jedním velkým zubem na každé straně. Na spodní čelistní destičce je 5-10 (zpravidla 7-8) zubů, které jsou u dospělých jedinců ostré a špičaté. Kolem ústního otvoru je jen několik vnitřních a vnějších zoubků. Štětičkovité zuby, které má na spodní straně ústního terče mihule karpatská, u mihule ukrajinské zcela chybí. Příčná jazyčná destička je bez vykrojení uprostřed, na jejím předním okraji je 5 zubů. Prostřední zvětšený a rozšířený zub má po obou stranách dvě malé špičky. Obě části hřbetního ploutevního lemu jsou podle stáří jedince buď spojené, nebo se v zářezu téměř dotýkají. Tělo mihule ukrajinské je nejtlustší v přední části těla.

Zbarvení: Dospělí jedinci mívají modravý hřbet s kovovým nádechem, boky jsou světle hnědé, břicho světlé se stříbřitým až perleťovým leskem. U některých exemplářů mohou být však boky a hřbet téměř černé. Larvy jsou na bocích a na hřbetě skořicově hnědé, se světle žlutým hřbetem. Na bocích jsou hnědé skvrny, které vytvářejí na světlém podkladě typické mramorování.

Délka: 18-21 cm, larvy však mohou dorůst až 23 cm.

Rozšíření: Rumunsko (v pstruhovém pásmu podhorských potoků), Rusko a Ukrajina v severním úmoří Černého moře a jeho přítocích Prutu, Dněstru, Dněpru, Donu a řece Kubáň.

Způsob života: Dospělí jedinci nepřijímají potravu a po vytření hynou. Tření probíhá od června do července v proudících vodách, na nánosech štěrku a písku. Plodnost se pohybuje podle velikosti samice od 2000 do 7000 jiker.

Mohlo by vás také zajímat

Mihule říční,  Mihule potoční,  Mihule karpatská,  Mihule Vladykovova,  Mihule východní