Svinka klaun

Svinka klaun (Armadillidium klugii) patří mezi suchozemské korýše. Nápadné řady světlých skvrn na tmavém těle ji odlišují od mnoha běžných šedohnědých svinek. Při ohrožení se dokáže svinout do pevné koule, která chrání měkčí spodní část těla. Pestrá kresba se liší podle původu populace i jednotlivých zvířat.

Kde žije

Původní areál leží na východním pobřeží Jaderského moře, především v Dalmácii a Černé Hoře. Nálezy jsou známé i jižněji na Balkáně. Druh využívá kamenitá a vápnitá místa, kde má dostatek štěrbin, opadu a úkrytů s vyšší vlhkostí. Teplé a poměrně suché okolí neznamená, že může trvale přežívat bez vlhkého mikrostanoviště.

Potrava a způsob života

Základem potravy je rozkládající se rostlinný materiál, zejména listí a trouchnivějící dřevo. Svinky tak přispívají k rozkladu organické hmoty. Většinu dne se ukrývají; za příznivé vlhkosti vycházejí za potravou. K růstu potřebují vápník pro obnovu pevného krunýře. Po svlékání bývají citlivé na vyrušování.

Rozmnožování

Samice chrání vajíčka a první vývojová stadia v břišním vaku. Po opuštění vaku jsou mladé svinky malé, ale podobají se dospělcům a rostou svlékáním. Jednotlivé chovné populace se mohou lišit zbarvením; označení „Montenegro“ nebo „Dubrovnik“ je třeba chápat jako informaci o linii či lokalitě, nikoli jako samostatný druh.

Chov v českých podmínkách

Pro skupinu je vhodný bezpečně uzavřený, dobře větraný box s vrstvou listovky, humusu a trouchnivého dřeva. Jedna část podkladu musí zůstat vlhčí, druhá spíše sušší; zvířata si tak mohou vybírat. Přidáváme kůru a kameny jako úkryty, zdroj vápníku a malé doplňky potravy, jejichž zbytky včas odstraňujeme. Celoplošné přemokření a stojatý vzduch jsou nevhodné. Chované svinky ani použitý substrát nevypouštíme do české přírody.