Svinka zebra

Svinka zebra (Armadillidium maculatum) je drobný suchozemský korýš známý výraznými světlými proužky na tmavém, vypouklém těle. V teraristice se chová nejen jako pozoruhodné bezobratlé zvíře, ale také jako součást prostředí s rozkládajícím se listím. Jde o samostatný biologický druh, nikoli pouze o barevnou formu běžné svinky.

Vzhled a rozpoznání

Tělo tvoří řada pevných hřbetních článků, na kterých se pravidelně střídají tmavé a světlejší příčné pásy. Nápadná kresba připomíná zebru a dala vzniknout běžnému chovatelskému označení. Existují také odlišně zbarvené chovné linie, například se žlutavými nebo hnědými znaky. Při vyrušení se jedinec může stáhnout do kompaktní koule, čímž chrání měkkou spodní stranu těla. Přestože žije na souši, patří mezi korýše, nikoli mezi hmyz.

Přirozený výskyt a prostředí

Druh pochází ze středomořské části západní Evropy, zejména z okolí jihovýchodní Francie, Monaka a severozápadní Itálie. Vyhledává mikrostanoviště, kde se kombinuje vápnitý podklad, úkryty a dostupná vlhkost. V listnatém opadu, pod kůrou či kameny se může schovat před vysycháním a výraznými změnami počasí. Údaje o chovných populacích mimo původní oblast nelze automaticky považovat za doklad jejich původního rozšíření.

Potrava a způsob života

Svinka zebra se živí především rozkládající se rostlinnou hmotou: odumřelým listím, zetlelým dřevem a dalšími organickými zbytky. Podílí se tak na jejich postupném rozkladu. Potřebuje i zdroj vápníku pro tvorbu pevného krunýře. Větší část aktivity probíhá ve skrytu a za šera, za vhodných podmínek však lze zvířata pozorovat také na povrchu. Po růstu se starý krunýř svléká; svlečky bývají znovu zkonzumovány.

Rozmnožování a vývoj

Po páření samice uchovává vajíčka a nejranější vývojová stadia ve zvláštním břišním vaku. Z něj se uvolňují malá mláďata podobná dospělcům, která dále rostou postupným svlékáním. Počet mláďat i tempo růstu závisí na kondici samice a podmínkách. Zbarvení mladých jedinců se může při růstu měnit. Při odchovu je důležité ponechat drobné úkryty a jemnou vrstvu listového materiálu, v níž se mladé svinky snadno ukryjí.

Chov v České republice

Pro celoroční chov je vhodné dobře větrané vnitřní terárium s vrstvou nezávadné zeminy a listovky, kousky trouchnivého listnatého dřeva, kůrou a dalšími úkryty. Část substrátu má zůstávat vlhčí, další část sušší; zvířata si tak mohou vybírat mikroklima. Trvale mokré, nevětrané prostředí jim nesvědčí, stejně jako úplné vyschnutí všech úkrytů. Jako základ krmiva slouží suché listí vhodných listnatých dřevin a rozložené dřevo. Příležitostně lze doplnit malé množství zeleniny a zdroj vápníku, například sépiovou kost. Zbytky čerstvé potravy je potřeba včas odstranit.

Materiál z přírody nesmí pocházet z chemicky ošetřených míst ani z lokalit, kde by jeho sběr poškozoval stanoviště. V našich zimních podmínkách nelze odvozovat bezpečnost celoročního venkovního chovu jen z toho, že jde o evropský druh. Chované populace se nemají vypouštět do volné přírody.

Názvosloví a chovné varianty

Platný vědecký název je Armadillidium maculatum (Risso, 1816). Původně byl druh popsán jako Armadillo maculatus; mezi historicky užívaná vědecká synonyma patří také Armadillidium trianguliferum. Výrazy „zebra“, „yellow“ nebo „chocolate“ v chovatelské nabídce označují barevný vzhled či linii, nikoli automaticky samostatné druhy. Při nákupu proto rozhoduje správné druhové určení, nikoli pouze obchodní název.