Vakoveverka létavá

Petaurus breviceps

Vakoveverka létavá

Petaurus breviceps

Vakoveverka létavá (Petaurus breviceps) je malý noční vačnatec, který se mezi stromy pohybuje pomocí kožní blány napnuté mezi končetinami. Přestože vzhledem připomíná veverku, patří do zcela jiné skupiny savců. Její život se odehrává především v korunách stromů a je úzce spojen se sociálními vztahy v malé skupině.

Plachtění

Široká blána mezi přední a zadní končetinou se při skoku napne a umožní zvířeti překonat značnou vzdálenost bez dotyku země. Dlouhý huňatý ocas slouží k vyvažování a usměrňování pohybu. Při přistání se vakoveverka přichytí kůry ostrými drápky. Velké oči odpovídají nočnímu způsobu života a citlivý čich pomáhá nalézt potravu i rozpoznávat členy skupiny. Srst bývá šedá, na hřbetě vede tmavý pruh a spodní strana těla je světlejší. Jedinci se přes den schovávají v dutinách a jiných bezpečných úkrytech.

Rozšíření a taxonomie

Současné pojetí druhu je užší než ve starší literatuře. Výzkum rozlišil několik dříve společně uváděných forem, takže část údajů o rozšíření vakoveverky létavé se dnes vztahuje k jiným druhům. Petaurus breviceps je v tomto pojetí spojena především s pobřežními oblastmi východní Austrálie. Obývá lesy a lesnatou krajinu s vhodnými dutinami a dostupnými potravními stromy. Důležitá je návaznost korun stromů, protože přerušení lesního porostu komplikuje bezpečný přesun. Při určování původu zvířat v chovech je třeba počítat se staršími názvy a s tím, že obchodní označení nemusí přesně odpovídat moderní taxonomii.

Potrava

Přirozený jídelníček se mění podle roční doby. Vakoveverky olizují sladké výměšky stromů, přijímají nektar a pyl, ale loví také hmyz a jiné drobné bezobratlé. Nejde tedy o živočicha, kterému by stačila miska ovoce nebo medu. Příliš jednostranná sladká potrava může způsobit závažné výživové problémy. V chovu je nutné používat odborně sestavenou vyváženou dávku s přiměřeným zastoupením bílkovin, minerálů a vlákniny. Zvláštní pozornost vyžaduje poměr vápníku a fosforu a správná velikost porcí. Krmení probíhá převážně večer a v noci, kdy jsou zvířata přirozeně aktivní.

Skupinový život

Vakoveverky žijí v malých sociálních skupinách, společně odpočívají a vzájemně se čistí. Komunikují hlasem, pachovými značkami a doteky. Samotářský chov není vhodným řešením jejich přirozených potřeb. V zařízení musí být několik úkrytů a dostatek prostoru, aby si jednotlivci mohli zvolit odstup. Projevují teritoriální chování a seznamování neznámých zvířat vyžaduje opatrnost. Jsou aktivní v době, kdy lidé obvykle spí, a mohou být hlučné. To je nutné zohlednit před pořízením, stejně jako dlouhodobou dostupnost veterináře se zkušeností s exotickými savci.

Mláďata a chov

Po krátké březosti se rodí velmi nevyvinutá mláďata, která pokračují ve vývoji v matčině vaku. Často se narodí dvojčata. Po více než dvou měsících opouštějí vak, ale stále zůstávají závislá na péči matky a skupiny. V českých podmínkách je zásadní prostorné vysoké zařízení s větvemi, bezpečnými úkryty, stabilním mikroklimatem a pravidelnou noční aktivitou. Plachtění nelze nahradit malou klecí. Zvířata vyžadují odbornou péči, pestrou potravu a minimální stres při manipulaci. Před chovem je nezbytné ověřit identitu druhu a doložit původ konkrétních jedinců.

Názvy ve světě