Nártoun filipínský

Nártoun filipínský patří k nejmenším primátům světa, přesto má mimořádně velké oči a nápadně prodloužené zadní končetiny. Žije pouze na Filipínách, kde se po setmění pohybuje mezi kmeny a větvemi pomocí dlouhých skoků. Přes den odpočívá ukrytý v husté vegetaci. Jeho vzhled může připomínat drobného hlodavce, ve skutečnosti jde o specializovaného primáta s vlastním způsobem lovu, pohybu a komunikace.

Velké oči a skoky

Tělo měří přibližně 8–16 cm bez dlouhého ocasu a hmotnost se obvykle pohybuje mezi 80 a 165 gramy. Oči jsou v poměru k hlavě obrovské a pomáhají při orientaci za šera. Protože se nemohou v očních důlcích pohybovat tak volně jako u mnoha jiných savců, nártoun dokáže výrazně otáčet hlavou. Velké pohyblivé uši zachycují i slabé zvuky kořisti. Na prstech má přilnavé polštářky a prodloužené kosti nártu, podle nichž skupina získala české jméno. Silné zadní nohy umožňují přesné skoky mezi svislými oporami.

Výskyt

Nártoun filipínský obývá ostrovy Bohol, Samar, Leyte, Mindanao a některé další ostrovy filipínského souostroví. Využívá tropické lesy, husté keřové porosty, bambusové houštiny i části druhotné vegetace, pokud zde nachází dostatek potravy a bezpečných úkrytů. Přes den se drží na nenápadných místech mezi listy nebo na kmenech. V noci prochází vlastní území a při lovu se spoléhá na zrak i sluch. Fragmentace lesů omezuje pohyb mezi jednotlivými populacemi.

Lov a potrava

Na rozdíl od mnoha dalších primátů není nártoun převážně plodožravý. Živí se živočišnou potravou, zejména hmyzem, pavouky a dalšími bezobratlými; dokáže ulovit také malé ještěry nebo jiné drobné obratlovce. Kořist nejprve pozorně sleduje a pak ji zachytí rychlým skokem nebo předními končetinami. Potravu přidržuje rukama a zpracovává silnými čelistmi. Pro jeho přežití je zásadní dostatek živé kořisti a přirozené možnosti lovu, nikoli pouhé předkládání potravy na jednom místě.

Rozmnožování

Samice rodí zpravidla jedno mládě po březosti trvající přibližně šest měsíců. Mládě přichází na svět osrstěné, s otevřenýma očima a brzy se dokáže přidržovat větví. Matka jej přenáší nebo na krátkou dobu odkládá na bezpečné místo, zatímco hledá potravu. Mladí nártouni se rychle učí pohybovat ve větvích a postupně začínají sami lovit. Dospělci používají hlasové projevy i pachové značky k udržování kontaktu a vymezování prostoru. Sociální uspořádání se může lišit mezi místními populacemi.

Ochrana a lidská péče

V přírodě je nártoun filipínský téměř ohrožený, především kvůli úbytku lesů, rozdělování vhodných stanovišť a odchytu. Pro tento druh je nebezpečné také nešetrné turistické zacházení, hlasité rušení, blesky a častá manipulace. Nártouni jsou velmi citliví na stres a jejich dlouhodobý chov v běžných domácích podmínkách je nevhodný. Potřebují klidné prostředí s rozsáhlou členitou vegetací, živou potravou a možností přirozeného nočního pohybu. Největší význam má ochrana lesních biotopů a návštěvnický provoz, který zvířata nevyrušuje během denního odpočinku.