Turako bělolící

Turako bělolící je nápadný africký pták, u kterého je při určování důležitá kresba hlavy. Bílé partie kolem tváří a za okem kontrastují s tmavším okolím oka, zatímco většina těla má zelené odstíny. Na hlavě vyrůstá vztyčitelná chocholka a dlouhý ocas pomáhá udržovat rovnováhu při pohybu mezi větvemi. V křídlech se ukrývají výrazně červená pera, která jsou nejlépe vidět při roztažení křídel. Starší literatura tento druh řadila do rodu Tauraco; současně se používá jméno Menelikornis leucotis.

Život v korunách

Přirozeným prostředím jsou lesnaté oblasti východní Afriky, zejména Etiopie a Eritreje. Pták se většinu dne pohybuje mezi větvemi, často spíše přeskakuje a šplhá, než aby podnikal dlouhé přelety. Na stromech vyhledává plody a další rostlinnou potravu. Lesní porost mu poskytuje nejen potravu, ale i úkryt před predátory a místa vhodná pro odpočinek. Výrazné zbarvení, které na fotografii působí nápadně, může v hustém listoví překvapivě dobře splývat s okolím.

Turakové se dorozumívají hlasitými kontaktními a varovnými hlasy. V chovu je proto třeba počítat s jejich slyšitelností i mimo bezprostřední okolí voliéry. Vzájemné vztahy se mohou měnit podle ročního období a hnízdní aktivity. Vhodně sestavený pár nemusí být bezkonfliktní za všech okolností; možnost uniknout z dohledu partnera je důležitou součástí zařízení.

Potrava

Základem jídelníčku jsou rozmanité plody, jejichž skladba se v přírodě mění podle dostupnosti. V lidské péči je vhodné používat pestrou nabídku vhodného ovoce, zelených částí rostlin a vyvážené směsi určené pro plodožravé ptáky. Jednostranné krmení sladkým ovocem bez ohledu na minerální složení není dobrým řešením. Zvláštní pozornost zasluhuje správný poměr živin, vápníku a případná citlivost plodožravých ptáků na nevhodně vysoký obsah železa v krmivu.

Potravu je možné nabízet na více místech, aby ptáci přirozeně přelézali mezi větvemi a nemuseli o každou misku soupeřit. Měkké krmivo se v teplém počasí rychle kazí, a proto je nutné zbytky pravidelně odstraňovat. Čistá voda musí být dostupná po celý den; mnozí jedinci využijí i možnost koupání nebo jemného sprchování.

Voliéra a hnízdění

Turako bělolící potřebuje prostornou, do výšky členěnou voliéru s pevnými větvemi, zastíněním a klidnými úkryty. Důležitá je možnost krátkého letu i pohybu mezi různě silnými bidly. V českém klimatu nelze spoléhat na celoroční venkovní pobyt bez vhodného temperovaného zázemí. Průvan a náhlé teplotní výkyvy jsou rizikové zvláště u ptáků přemístěných z teplého prostoru.

Hnízdo tvoří poměrně jednoduchá plošina z větviček, často umístěná v hustém porostu. Snůška mívá dvě vejce a na péči se podílejí oba rodiče. Mláďata zůstávají po vylíhnutí závislá na krmení a ochraně dospělých. Při odchovu je vhodné omezit rušení a sledovat příjem potravy i kondici rodičů. Tento druh není jen ozdobným ptákem: úspěšný chov vyžaduje pochopení jeho stromového způsobu života a sociálních potřeb.