Turako chocholatý

Tauraco persa

Turako chocholatý

Tauraco persa

Turako chocholatý (Tauraco persa) je stromový pták západoafrických lesů s jasně zeleným opeřením, vztyčitelnou chocholkou a červenými letkami. V korunách stromů se pohybuje spíše skoky a během po větvích než dlouhým letem. Pro chovatele je zajímavý výrazným chováním, ale vyžaduje mnohem více než běžnou klec pro exotické ptactvo.

Zbarvení

Zelené peří není pouze výsledkem běžného odrazu světla. Turakové mají zvláštní pigmenty, které dávají části peří intenzivní zelené a červené odstíny. Při složených křídlech bývají rudé letky skryté, ale při přeletu mezi větvemi se náhle rozzáří. Na hlavě je výrazná chocholka, kolem očí červená a bílá kresba. Tělo je protáhlé s dlouhým ocasem, zatímco křídla jsou poměrně krátká a zaoblená. Prsty umožňují jistý pohyb v husté spleti větví. Samci a samice se vzhledem podobají, takže určení pohlaví pouze podle zbarvení není spolehlivé.

Lesy Afriky

Přirozený areál se táhne západní Afrikou od oblasti Senegambie přes lesy Guinejského zálivu směrem do střední Afriky. Turako vyhledává především lesy s bohatým stromovým patrem, kde nachází plody a úkryt. Žije v párech nebo malých skupinách a často se ozývá hlasitým, drsným voláním. Ve větvích se pohybuje překvapivě obratně, přeskakuje mezi výhony a krátce přeletuje přes mezery. Dlouhé souvislé lety nejsou jeho hlavní předností. Pro jeho život je důležitá dostupnost plodících dřevin v různých obdobích roku, protože složení potravy se mění podle sezóny.

Potrava

Základ tvoří rozmanité plody, doplňované květy, pupeny a dalšími měkkými částmi rostlin. V menší míře může přijímat i bezobratlé. Turako chocholatý nemá být v zajetí krmen jen jedním druhem sladkého ovoce. Vhodná dávka se sestavuje z pestrých plodů, listové složky a specializovaného krmiva pro měkkožravé ptáky s kontrolovaným obsahem živin. Potravu je vhodné podávat na více místech ve výšce, aby ptáci přirozeně vyhledávali jednotlivé porce. Zbytky měkkého krmiva se rychle kazí, proto je nutná pravidelná hygiena. Čerstvá voda musí být dostupná po celý den.

Hnízdění

Pár staví poměrně jednoduché ploché hnízdo z větviček, často ukryté vysoko v husté vegetaci. Samice snáší obvykle dvě až tři vejce a oba rodiče se podílejí na jejich zahřívání. Inkubace trvá přibližně tři týdny. Mláďata se po vylíhnutí postupně pohybují po větvích v okolí hnízda ještě před tím, než jsou schopna plně létat. Rodiče je krmí vyvrhovanou potravou a pokračují v péči i po opuštění hnízda. Při chovu je důležité klidné hnízdní prostředí a dostatek bezpečných větví. Příliš časté kontroly mohou pár rušit.

Voliéra

Pro turaka je zásadní dlouhá, dobře členěná voliéra s pevnými větvemi, úkryty a dostatkem zeleně. Pták potřebuje možnost pohybu v různých výškách a klidná místa pro odpočinek. V českém klimatu je nutná chráněná vnitřní ubikace, protože jde o tropický druh citlivý na nepříznivé zimní počasí. Vybavení se musí snadno čistit, aby měkká potrava neznečišťovala podlahu a bidla. Při sestavování páru je třeba sledovat vzájemnou snášenlivost. Turakové nejsou vhodní pro drobnou klec a jejich chov vyžaduje pravidelnou péči o krmivo, hygienu a prostor.

Názvy ve světě