Kudlanka malajská

Kudlanka malajská je velký druh jihovýchodoasijské kudlanky, jejíž tělo napodobuje suchý list. Rozšířený hrudní štít, nepravidelné obrysy a kresba křídel připomínají žilnatinu i poškozené okraje odumřelé vegetace. Zbarvení přechází od světle hnědé přes rezavou až k velmi tmavým odstínům. Samice bývají robustnější a mají širší štít, zatímco samci jsou štíhlejší a lépe přizpůsobení letu. Maskování funguje nejen díky tvaru těla, ale také díky nehybnému postoji a pomalému pohupování, které připomíná list ve větru.

Lov a obrana

Ve vlhkých lesích Malajsie a Indonésie kudlanka číhá na hmyz, jenž se přiblíží do dosahu předních lapacích končetin. Kořist uchopí prudkým výpadem a přidrží ji trny na nohách. Potravu tvoří zejména různí létající a lezoucí bezobratlí. Dlouhé čekání mezi úspěšnými útoky je normální součástí jejího způsobu života a nelze je zaměňovat za nečinnost způsobenou nemocí.

Při ohrožení může Deroplatys desiccata spadnout na podklad a znehybnět, nebo naopak roztáhnout křídla a ukázat kontrastní výstražnou kresbu. Tyto dvě strategie se podle situace doplňují. Při chovu není vhodné vyvolávat obranné reakce opakovaným dotýkáním či klepáním do nádoby. Zvíře tak zbytečně spotřebovává energii a může se poranit.

Chov a svlékání

Kudlanka malajská potřebuje především výšku. Při svlékání se zavěšuje hlavou dolů a musí mít pod sebou dostatek volného místa, aby mohla starou kutikulu opustit bez deformace končetin a křídel. Pro dospělou samici je vhodná nádoba vysoká nejméně kolem třiceti centimetrů, s pevnou větvičkou a bezpečným povrchem, za který se dokáže zachytit. Přehnaně hladký strop bez úchopových míst může být nebezpečný.

Teplota kolem 24–28 °C a mírně zvýšená vlhkost odpovídají tropickému původu. Vlhkost však nesmí být udržována na úkor větrání. Trvale mokrý substrát, kondenzace a plesnivějící zbytky potravy zhoršují podmínky. Jemné rosení poskytuje vodu k pití, ale mezi jednotlivými zásahy má zařízení částečně oschnout. Mladé nymfy mohou být na přemokření i na vyschnutí citlivější než dospělci.

Krmení a odchov

Podává se živý hmyz odpovídající velikosti kudlanky. Malým nymfám vyhovují octomilky, větším jedincům mouchy, drobní švábi a další vhodní krmní bezobratlí. Příliš velký nebo agresivní cvrček může mladou kudlanku poranit, zvlášť v době před svlekem. Nezkonzumovanou kořist je proto lepší odstranit. Přestávka v přijímání potravy před svlékáním je běžná; zvíře se v této době nemá rušit.

Dospělé jedince je bezpečnější chovat odděleně, protože kanibalismus nelze vyloučit ani při dobrém krmení. Po páření samice vytváří pěnovitou ootéku, která po zatuhnutí chrání vyvíjející se vajíčka. Z jedné ootéky se může vylíhnout několik desítek nymf. Ty potřebují drobnou potravu, vhodnou vlhkost a dostatek prostoru pro svlékání. Při odchovu je nutné počítat s rozdílnou rychlostí růstu a včasným rozdělováním jedinců, aby silnější neohrožovali menší.