Ibis hagedaš

Ibis hagedaš (Bostrychia hagedash) je středně velký africký ibis, jehož jméno napodobuje hlasité volání. Za letu se často ozývá drsným, opakovaným „ha-de-da“, podle kterého jej lze poznat i bez přímého pozorování. Dospělý pták měří přibližně 65–76 centimetrů a má dlouhý, mírně dolů zahnutý zobák. Opeření je převážně šedohnědé, na lících vyniká světlejší pruh a na křídlech se při vhodném osvětlení objevuje zelený až fialový kovový lesk. Silné nohy mu umožňují procházet travnatými plochami a měkkou půdou.

Od mokřadů k zahradám

Vyskytuje se na rozsáhlém území subsaharské Afriky. Na rozdíl od některých ibisů není vázán výhradně na velké mokřady. Vyhledává vlhké louky, savany, pastviny, okraje vodních ploch i udržované trávníky ve městech. Důležitější než samotná blízkost vody bývá měkká půda s dostatkem bezobratlých. V některých oblastech se přizpůsobil zemědělské a příměstské krajině, zatímco jinde zůstává spojen s přírodnějšími stanovišti. Za potravou může pravidelně přelétat mezi nocovištěm a místy sběru.

Hledání potravy

Ibis hagedaš prochází trávou a zabořuje zobák do půdy, kde hmatem vyhledává kořist. Přijímá především žížaly, larvy hmyzu, brouky a další půdní bezobratlé; příležitostně uloví i malé obratlovce. Dlouhý citlivý zobák mu umožňuje získávat potravu, která není na povrchu vidět. Často se krmí v párech nebo malých skupinách. Během dne může působit nenápadně, ale při vyrušení se rychle vzlétne a ozve se pronikavým hlasem. Jeho přítomnost na trávníku proto není známkou závislosti na lidském krmení, ale využíváním přirozených zdrojů potravy.

Společné nocování

Přestože páry mohou mít vlastní hnízdní prostor, mimo rozmnožování se ptáci často shromažďují na tradičních nocovištích. Na vhodných stromech mohou večer posedávat desítky jedinců a místo využívat opakovaně. Hlasová komunikace pomáhá udržovat kontakt při příletu a odletu. Při chovu v prostorných voliérách je třeba počítat s hlasitostí a možností přirozeného procházení po zemi. Nevhodné je zařízení bez měkkého substrátu, kde by ptáci nemohli používat zobák k hledání potravy. Stejně důležitý je bezpečný klidový prostor, vhodná sociální skladba a možnost úkrytu před nepříznivým počasím.

Hnízdo na stromě

Hnízdo bývá jednoduchá plošina z větviček umístěná ve stromu, někdy také v keři nebo na jiné vyvýšené opoře. Samice obvykle snáší dvě až tři vejce. Na zahřívání snůšky se podílejí oba rodiče a inkubace trvá přibližně 25–28 dní. Mláďata se líhnou neopeřená a po určitou dobu zůstávají na hnízdě, kde je rodiče krmí. Období hnízdění se v různých částech Afriky liší podle místních dešťů a dostupnosti potravy, proto nelze určit jediné pevné období pro celý druh. Při odchovu v lidské péči je důležité zabránit rušení hnízda a zajistit dostatek vhodné živočišné potravy.

Proměny krajiny

Ibis hagedaš je v současnosti hodnocen jako málo dotčený druh. V některých oblastech mu vyhovují zavlažované trávníky a pastviny, ale místní populace mohou být ovlivněny úbytkem mokrých stanovišť, používáním chemických přípravků a změnami hospodaření. Pro pozorovatele je zajímavé sledovat jeho rozdílné chování při sběru potravy a při hlučném přeletu. V českých podmínkách jde o exotického ptáka určeného pro specializovaný chov, nikoli o druh běžně žijící ve volné přírodě.