Ibis skalní

Ibis skalní

Geronticus eremita

Ibis skalní (Gerontics euremita) je velký, převážně tmavě opeřený pták z čeledi ibisovitých. Dospělce lze poznat podle dlouhého dolů zahnutého červeného zobáku, neopeřené načervenalé hlavy a protáhlých per v zátylku. Černé peří má na slunci kovový zelený, bronzový nebo fialový lesk. Mladí ptáci mají hlavu více opeřenou, takže se od dospělých na první pohled liší. Délka těla bývá přibližně 70–80 centimetrů, rozpětí křídel kolem 125–135 centimetrů a hmotnost přibližně jeden až jeden a půl kilogramu.

Historický výskyt

Ibis skalní kdysi obýval mnohem širší území severní Afriky, Blízkého východu a jižní i střední Evropy. V řadě evropských oblastí vymizel před několika staletími. Nejvýznamnější přirozeně přežívající populace zůstala v Maroku, zejména v pobřežních oblastech s vhodnými skalními hnízdišti. Historické východní populace byly tažné, zatímco marocká populace se po hnízdění především rozptyluje v širší oblasti. V některých částech Evropy a Turecka dnes opět létají ptáci pocházející z návratových programů. Tyto nově založené populace je třeba odlišovat od původního nepřerušeného výskytu.

Potrava na zemi

Na rozdíl od řady ibisů spojených s mělkou vodou hledá ibis skalní potravu především na otevřených travnatých, kamenitých a zemědělsky využívaných plochách. Dlouhým citlivým zobákem prohledává půdu, trávu a štěrbiny. Sbírá saranče, kobylky, brouky, jejich larvy a další bezobratlé; příležitostně uloví i malé obratlovce. Důležitá je dostupnost potravy v rozumné vzdálenosti od hnízdních skal. Plochy s intenzivním používáním pesticidů nebo výrazně narušenou vegetací mohou nabídku potravy omezovat.

Život v kolonii

Ptáci jsou společensky založení a mimo hnízdní období často vytvářejí skupiny. Hnízdí na skalních římsách, ve výklencích a někdy i na vhodných stavbách. Pár používá hnízdo z větviček a rostlinného materiálu; v kolonii je běžná hlasová i vizuální komunikace. Samice obvykle snáší několik vajec, často tři až čtyři. Inkubace trvá přibližně 26 dní a na péči o mláďata se podílejí oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo přibližně po šesti až sedmi týdnech, ale ještě nějakou dobu zůstávají závislá na dospělých. První úspěšné hnízdění nastává zpravidla až ve věku několika let.

Ohrožení

Celosvětově je ibis skalní hodnocen jako ohrožený druh. Z historického areálu jej vytlačilo pronásledování, úbytek vhodných potravních ploch, rušení hnízdišť a změny hospodaření. U některých populací představují riziko také elektrická vedení, otravy a nebezpečí během tahu. Úspěšná ochrana proto nespočívá jen v zajištění samotných skalních kolonií: stejně důležité je udržet otevřená potravní stanoviště a bezpečné migrační trasy. Počet ptáků v různých obnovovaných populacích se může mezi roky výrazně měnit, proto není vhodné používat staré údaje jako aktuální celosvětový součet.

Chov a návrat

V České republice lze ibise skalního pozorovat zejména v zoologických zahradách a specializovaných zařízeních. Není to vhodný druh pro běžný soukromý chov: potřebuje rozsáhlý prostor k letu, kontakt s dalšími jedinci, vhodná hnízdní místa a odborně sestavenou výživu. V lidské péči se dožívá několika desetiletí. Odchovy mohou pomáhat při obnově populací, ale vypuštění samotné nestačí. Mladí ptáci se musí naučit využívat vhodné prostředí a u tažných skupin také migrační cestu. U úspěšných návratových programů proto hraje velkou roli dlouhodobé sledování přežívání a rozmnožování.

Názvy ve světě

Ibis skalní

Latinsky: Geronticus eremita, Anglicky: Northern bald ibis, Německy: Waldrapp, Francouzsky: Ibis chauve, Španělsky: Ibis eremita, Polsky: Ibis grzywiasty, Slovensky: Ibis skalný, Švédsky: Eremitibis

Mohlo by vás také zajímat

Brhlík skalní,  Břehule skalní,  Čmelák skalní,  Daman skalní,  Holub skalní,  Ibis hnědý,  Ibis rudý,  Ještěrka skalní,  Klokan skalní,  Kuna skalní

Související obsah: Ibis skalní

• Vyhledat další články
• Vyhledat související inzeráty
• Vyhledat v diskuzi