Ibis rudý

Ibis rudý patří k nejvýrazněji zbarveným brodivým ptákům tropické Ameriky. Dospělý jedinec má téměř celé tělo jasně červené, zatímco dlouhý zahnutý zobák a vysoké nohy mu umožňují vyhledávat potravu v mělké vodě a bahně. Zbarvení souvisí s příjmem přírodních pigmentů obsažených v potravě. Mladí ptáci jsou podstatně nenápadnější, převážně hnědaví, a červené opeření získávají postupně. Druh je velmi společenský a v době hnízdění vytváří početné kolonie.

Výskyt

Ibis rudý obývá především pobřežní oblasti severní části Jižní Ameriky. Vyskytuje se v mangrovech, ústích řek, na bahnitých mělčinách, v lagunách a mokřadech, kde nachází potravu v mělké vodě. Podle ročního období a místní dostupnosti vody se přesouvá mezi potravními lokalitami a hnízdišti. Kolonie často vznikají na ostrovech nebo v hustých porostech, které poskytují určitou ochranu před pozemními predátory. Přestože je spojován hlavně s mořským pobřežím, využívá i vnitrozemské mokřady.

Vzhled a potrava

Štíhlé tělo, dlouhý krk a úzký dolů prohnutý zobák jsou přizpůsobeny hledání drobné kořisti v bahně. Dospělci dosahují přibližně 55–75 cm délky těla. Sytá červeň opeření vzniká ukládáním karotenoidních pigmentů z potravy, zejména z korýšů. Při nedostatku vhodných pigmentů může být v lidské péči zbarvení méně intenzivní. Ibis hledá drobné kraby, krevety, vodní hmyz, červy a další bezobratlé. Zobákem prohmatává měkký sediment a kořist zachycuje hmatem, takže nemusí všechnu potravu přímo vidět.

Společenský život

Mimo hnízdění se ibisové často pohybují v hejnech a na vhodných místech nocují společně. Přítomnost dalších ptáků usnadňuje vyhledávání potravních ploch a může snižovat riziko napadení jednotlivce. V kolonii se však ptáci zároveň brání proti sousedům, kteří se příliš přiblíží k hnízdu. Komunikují hlasem, postojem těla a vzájemným dotýkáním zobáků. Při vyrušení celé hejno často rychle vzlétne a přesune se na jiné místo.

Hnízdění

Hnízda vznikají na stromech či v hustých keřích nad vodou nebo v její blízkosti. Samice snáší obvykle několik vajec, často dvě až tři, a na jejich zahřívání se podílejí oba rodiče. Inkubace trvá přibližně tři týdny. Mláďata se líhnou bezmocná a rodiče je krmí vyvrhovanou potravou. Teprve postupně sílí, začínají se pohybovat po větvích a později létat. Hromadné hnízdění má výhody v podobě společné ostražitosti, ale také nevýhody: při rušení kolonie nebo nedostatku potravy může být ohroženo mnoho mláďat současně.

Chov a ochrana

V lidské péči je ibis rudý druhem vhodným především pro prostorné odborně vedené voliéry s vodní plochou, možností brodění a dostatečným prostorem pro skupinu. Samotářské umístění neodpovídá jeho sociálním potřebám. Krmení musí zajistit nejen správný poměr živočišných složek, ale i pigmenty důležité pro přirozenou barvu opeření. Při českých zimách je nutné chráněné vytápěné zázemí. Ve volné přírodě patří mezi hlavní hrozby úbytek mokřadů, znečištění a rušení hnízdních kolonií. Ochrana mangrovů a pobřežních lagun je proto důležitá pro dlouhodobé přežívání tohoto druhu.