Ještěrka skalní

Znaky: Středně velká ještěrka se štíhlým a mírně zploštělým trupem, podlouhlou plochou hlavou a dlouhým ocasem. Její základní zbarvení je nejednotné a střídají se v něm různé hnědé, šedé a zelené barvy. Zřetelné skvrny na hřbetě přecházejí na bocích v tmavé síťování, v němž mohou být světlé a modré skvrny. Břišní strana je bělavá, růžová nebo oranžová. V době rozmnožování je mohutnější sameček zbarven intenzivněji a jeho modré zbarvení (které je matnější i u samiček) je rozsáhlejší a výraznější. Ocásek mladých ještěrek je v zadní polovině modrošedý. Celková délka tohoto druhu je 230 mm.

Rozšíření: Krym, Kavkaz, asijská část Turecka, severní Irák, severní Írán a jižní Turkménie. Na mapě rozšíření tohoto druhu je vidět, že výskyt této ještěrky se v Evropě omezuje výhradně jen na poloostrov Krym.

Prostředí: Ještěrka skalní žije v nížině, v pahorkatině i v horách, kde vystupuje pravidelně do nadmořské výšky až kolem 2000 m, zřídka až přes 2600 m. Jejím prostředím jsou hromady kamení, kamenité zarostlé břehy potoků a ostrůvkovitá skaliska v zalesněné a křovinaté krajině. Velmi hojná je i v okolí lidských sídel na různých stavbách, např. na mostech, zdivech a zříceninách.

Způsob života: Ještěrka skalní bývá na zvláště vhodných místech velice hojná. Přesto není vysloveně společenská. Za několik týdnů po opuštění zimních úkrytů obsazují samci značně rozsáhlé okrsky, v nichž žijí se 2-3 samičkami a kde nestrpí žádného jiného samečka. Samičky, které v tomto okrsku žijí, se nepáří pouze s vlastníkem okrsku, ale navštěvují i samečky vedlejších revírů. Páří se s nimi i s dalšími samečky, kteří tudy probíhají a nemají vlastní okrsek. Kladou většinou 3-5 vajíček do mírně vlhkých úkrytů. Délka hlavy a těla vylíhlých mláďat je pouhých 25 mm, pohlavně dospívají zhruba ve stáří dvou let. Tato ještěrka opouští své úkryty ve skalních štěrbinách či v děrách v zemi ráno mezi 8.-10. hodinou. Pak se vydatně sluní, poté je po dlouhou dobu velmi čilá a uchyluje se zpět do úkrytu kolem 19. hodiny. Hlavními nepřáteli této hlavně po zemi se pohybující ještěrky jsou hadi, např. užovky Coronella austriaca a C. girondica, Coluber jugularis caspius, nebo kavkazská zmije. Mláďata ještěrek loví zvláště různí ptáci.

Potrava: Kořistí jsou hlavně mouchy a jiný dvoukřídlý hmyz, ale i pavouci, svinky, mravenci, červi a plži. Zajímavé je pozorování, že ještěrky loví nejen hmyz, který přistál na podkladu, ale vyskakují přesně zamířenými skoky za ním i vysoko do vzduchu.

Všeobecně: V příhodných podmínkách může aktivita tohoto druhu ještěrek trvat 9–11 měsíců v roce. Ve zvlášť výhodných zimních úkrytech se často ještěrky shromažďují ve velkém počtu a přečkávají zde chladné roční období. V takovýchto místech může být pohromadě 300-400 jedinců. V teplých oblastech se ještěrky na jaře objevují už začátkem března, pak se zdržují ještě nějakou dobu v blízkosti úkrytů. Přitom nedochází mezi samečky k rivalitě. Nesnášenlivými se stávají až tehdy, když se rozptýlí a jednotliví samci si vyhledají své okrsky. Malým nepřátelům se brání ještěrka skalní zvláštním způsobem: ohrožuje-li ji např. malý had, zakousne se do některé ze svých zadních noh, stočí se pak do kruhu, a tím zabrání hadovi, aby tak velké sousto pozřel. Stejně jako všechny ještěrky orientuje se hlavně pomocí zraku.

Mohlo by vás také zajímat

Neoféma skalní,  Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Čmelák skalní