Tamarín žlutoruký

Tamarín žlutoruký (Saguinus midas) je drobný jihoamerický primát s tmavou srstí a nápadně žlutými až oranžovými konci končetin. Právě tyto „zlaté ruce“ připomínají bájného krále Midase. Tělo dospělého jedince měří přibližně 20–28 centimetrů, dlouhý ocas dalších 31–44 centimetrů a hmotnost se nejčastěji pohybuje kolem 400–650 gramů. Ocas není chápavý jako u některých jiných amerických opic, pomáhá však udržovat rovnováhu při rychlém pohybu po větvích. Na většině prstů má nehty podobné drápkům, které usnadňují zachycení na kůře stromů.

Pralesní patra

Přirozeně obývá severovýchodní část Jižní Ameriky, zejména Guyanu, Surinam, Francouzskou Guyanu a severní Brazílii. Vyskytuje se v nížinných tropických lesích, na jejich okrajích i v některých druhotných porostech. Velkou část dne tráví ve spodních a středních korunách stromů, kde hledá potravu a přeskakuje mezi větvemi. Na zem sestupuje méně často. Tamarín žlutoruký je aktivní za světla a noc tráví na chráněných místech ve vegetaci. Při pohybu využívá rychlé skoky, šplhání a krátké zastávky, během nichž kontroluje okolí.

Potrava v korunách

Jídelníček je pestrý a během roku se mění. Důležitou složku tvoří hmyz, pavouci a další drobní bezobratlí. Tamarín také sbírá zralé plody, květy, nektar a rostlinné výměšky, například mízu nebo pryskyřičné látky. Příležitostně uloví malého obratlovce nebo vybere vejce z dostupného hnízda. Při hledání hmyzu prohlíží štěrbiny v kůře, listové růžice a spletité větvičky. V lidské péči proto nestačí podávat sladké ovoce. Krmná dávka musí být sestavená s ohledem na potřebu živočišných bílkovin, vlákniny, minerálů a přiměřeného množství cukrů.

Rodinná spolupráce

Tamaríni žijí ve skupinách tvořených několika dospělými a jejich potomky. V řadě skupin se pravidelně rozmnožuje především jedna samice, zatímco ostatní jedinci pomáhají s péčí o mláďata. Komunikují pískáním, trylky, pohyby těla a pachovými značkami. Pachové signály mohou předávat informace o jedinci i o jeho reprodukčním stavu. Vzájemné čištění srsti a společný odpočinek pomáhají udržovat soudržnost skupiny. Při setkání s cizí skupinou mohou být hlasití a teritoriální, přestože uvnitř vlastní rodiny často převládá spolupráce.

Dvojčata na zádech

Březost trvá přibližně 140–145 dní a samice nejčastěji rodí dvě mláďata, někdy jedno nebo tři. Novorozená mláďata jsou vzhledem k velikosti matky značně náročná na nošení. Proto je významnou součástí rozmnožování pomoc ostatních členů skupiny, především otce a starších sourozenců. Ti mláďata přenášejí na zádech a samici je předávají ke kojení. Mladí tamaríni postupně ochutnávají pevnou potravu a obvykle bývají odstavováni kolem druhého až třetího měsíce. Pohlavně dospívají později, zhruba po roce a půl.

Chov a ochrana

V českých podmínkách je tamarín žlutoruký náročným exotickým primátem. Potřebuje prostornou členitou vytápěnou ubikaci, možnost šplhání a skákání, stabilní rodinné vazby a pravidelné obohacování prostředí. Samostatný chov bez sociálních kontaktů neodpovídá jeho biologii. Přirozené populace mohou být místně ovlivňovány ztrátou lesů, ačkoli je druh jako celek hodnocen jako málo dotčený. Při jakémkoli chovu je nezbytné zajistit legální původ a příslušné doklady; zvíře nelze považovat za běžného domácího mazlíčka.