Pakobylka kovolesklá

Pakobylka kovolesklá (Achrioptera manga) patří mezi nejpozoruhodnější strašilky Madagaskaru. Dospělý samec má intenzivně kovově modré až tyrkysové tělo a červenooranžové části končetin a křídel. Samice je podstatně větší, robustnější a převážně hnědá, takže mezi větvemi snadno splývá s okolím. Tento výrazný rozdíl mezi pohlavími vedl v minulosti k nejasnostem v určování druhu. Dlouho byla pakobylka kovolesklá zaměňována s příbuznou Achrioptera fallax. Teprve kombinace genetických a morfologických znaků umožnila v roce 2019 její samostatný vědecký popis. Samci dorůstají přibližně 14 centimetrů délky těla, samice kolem 19 centimetrů.

Sever Madagaskaru

Přirozený výskyt je znám z velmi omezené oblasti na nejsevernějším cípu Madagaskaru, zejména z lesů Montagne des Français a Forêt d'Orangea. Obě lokality tvoří mozaiku suchých tropických lesů a křovin. V přírodě se pakobylka živí listy rostlin a pohybuje se po větvích, kde je dobře chráněna před predátory. Rozšíření na malé ploše znamená, že i lokální odlesňování může mít pro druh významné následky. Ztráta vegetace ohrožuje nejen dospělce, ale také místa, kam samice ukládají vajíčka. Při pozorování v přírodě bývají hnědé samice mnohem méně nápadné než zářivě zbarvení samci.

Barvy a obrana

Modré zbarvení samců je u strašilek nezvyklé, protože většina druhů spoléhá na nenápadné odstíny zelené a hnědé. Přesná funkce tohoto zbarvení není definitivně prokázána. Uvažuje se o roli při výběru partnera i o výstražném signálu vůči predátorům. Při ohrožení mohou jedinci roztáhnout krátká křídla, předvést kontrastní barevné plochy a vydávat třením křídel slyšitelný zvuk. Mají také obranné žlázy, jejichž výměšky mohou nepřítele odradit. Další možností obrany je prudký pohyb ostnitých končetin nebo pád z větve do vegetace. Zvíře proto není vhodné zbytečně chytat do rukou.

Listy v chovu

V České republice lze druh chovat v dostatečně vysokém a větraném insektáriu. Jako osvědčené krmné rostliny slouží ostružiník a některé druhy eukalyptu. Listy musejí pocházet z míst bez postřiků a je nutné pravidelně kontrolovat jejich čerstvost. Řezané větve se umisťují do nádoby s vodou tak, aby se do ní hmyz nemohl dostat a utopit. Pro dospělé samice je potřeba vyšší prostor, který umožní bezpečné svlékání. Jako spodní hranici lze použít výšku přibližně 57 centimetrů, větší zařízení je vhodnější. Denní teploty mohou odpovídat běžné vytápěné místnosti; rozhodující je dobré větrání, pravidelné jemné rosení a možnost listů mezi rosením oschnout.

Vajíčka a vývoj

Pakobylka kovolesklá se běžně rozmnožuje pohlavně. Samice shazuje jednotlivá vajíčka na dno chovné nádoby, odkud je lze sbírat do samostatného inkubačního boxu. Při vhodných podmínkách se nymfy líhnou přibližně za čtyři až pět měsíců. Po vylíhnutí jsou drobné a potřebují jemnější čerstvé listy i dostatečnou vlhkost pro první svleky. Postupně rostou a opakovaně mění vnější kostru. Dospělosti dosahují přibližně po čtyřech až pěti měsících, podle podmínek. Modré zbarvení samců se plně projeví až po posledním svleku. Chovatel musí zajistit prostor nejen pro velké samice, ale i pro mladé jedince, kteří mohou být během svlékání velmi zranitelní.

Odpovědný chov

Vzhledem k malému přirozenému areálu je důležité pořizovat pakobylku kovolesklou pouze z doložených odchovů. Vhodná je pro chovatele, kteří mají zkušenosti s krmením strašilek a dokážou zajistit nepřetržitou dostupnost bezpečných listů i v zimě. Atraktivní barvy samců by neměly zastínit skutečnost, že jde o specializovaný druh s citlivým vývojem a potřebou prostoru pro svlékání.