Cvrček dvouskvrnný

Cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus) je robustní, převážně tmavý zástupce cvrčkovitých, známý také jako cvrček středomořský. Jeho jméno připomíná dvě světlejší skvrny u báze předních křídel. Pro české teraristy má význam především jako chovaný krmný hmyz, z biologického hlediska však zaujme rovněž složitými zvukovými projevy a rychlým vývojem za vyšších teplot. Na rozdíl od běžného cvrčka domácího bývá výrazně tmavší, mohutnější a při vhodných podmínkách velmi aktivní.

Rozšíření a znaky

Areál cvrčka dvouskvrnného zahrnuje teplejší oblasti Afriky, jižní Evropy a rozsáhlé části Asie. Vyskytuje se především v otevřené teplé krajině, kde využívá úkryty mezi vegetací, pod kameny a v povrchových štěrbinách. Dospělí jedinci dorůstají zpravidla délky okolo tří centimetrů. Mají dlouhá tykadla, skákavé zadní nohy a zpevněná přední křídla. Samice se poznají podle dlouhého, rovného kladélka vystupujícího z konce zadečku. Samci kladélko nemají a jejich přední křídla nesou přizpůsobení pro vydávání zvuků.

Zpěv a komunikace

Známé cvrččí cvrlikání vzniká třením předních křídel o sebe, nikoli třením zadních nohou. Samec používá odlišné rytmické projevy při přivolávání samice, při námluvách a při soupeření s jinými samci. Zvuk je velmi důležitý při vzájemném vyhledávání partnerů. Aktivita i rychlost zvukových signálů souvisejí s teplotou prostředí. V hromadném chovu může být hlasové dorozumívání značně hlučné, což je praktická okolnost při umisťování chovných boxů v obytné budově.

Potrava

Cvrček dvouskvrnný přijímá pestrou rostlinnou i živočišnou potravu. V přírodě vyhledává semena, měkké části rostlin a drobné organické zbytky; příležitostně neodmítne mrtvý hmyz. V českém chovu lze jako základ nabídnout vyvážené suché krmivo pro krmný hmyz, doplňované čistou zeleninou a menším množstvím dalších vhodných složek. K bezpečnému napájení se hodí vlhké krmivo nebo napáječka zabezpečená proti utopení mláďat. Nespotřebované šťavnaté krmivo je třeba včas odstraňovat, aby v teple neplesnivělo. Jednostranné krmení snižuje výživovou hodnotu cvrčků pro plazy a jiné hmyzožravé chovance.

Chovné zařízení

Větrané nádoby s hladkými stěnami musí poskytovat dostatečnou podlahovou plochu a množství úkrytů, například svisle postavené proložky nebo kartonové plata. Přelidnění zvyšuje stres, soupeření a nebezpečí kanibalismu. Pro rychlý odchov se používají teplé podmínky; vývoj probíhá již kolem 20 °C, ale při zhruba 28–32 °C bývá podstatně rychlejší. Vlhký má zůstat především oddělený kladištní substrát, zatímco prostor pro dospělé potřebuje také suché a dobře větrané části. Náhlé přehřívání, mokrý znečištěný podklad nebo nedostatek vody může způsobit masové úhyny. V českém podnebí nejde o hmyz určený k vypouštění; přebytky z chovu se nesmějí uvolňovat do přírody.

Vývoj

Po páření samice zasouvá kladélko do vlhké půdy nebo jiného vhodného substrátu a ukládá jednotlivá vajíčka. Z nich se líhnou drobné nymfy podobné dospělcům, ovšem bez vyvinutých křídel. Cvrčci nemají kuklu, rostou postupným svlékáním a během vývoje procházejí několika nymfálními stadii. Délku inkubace i celé dospívání silně ovlivňuje teplota. V teplém chovu lze další generaci získat během několika týdnů až měsíců; při nižších teplotách vše trvá podstatně déle. Při oddělení kladišť a mladých nymf se sníží ztráty způsobené dospělci. Nejmenším nymfám musí odpovídat velikost potravy i bezpečnost napájení.