Vrčivka Schallerova

Vrčivka Schallerova (Trichopsis schalleri) je malá labyrintní ryba jihovýchodní Asie. V akváriích bývá méně nápadná než velké čichavce, ale při vhodném osvětlení ukazuje jemně zelenomodré odlesky, červenohnědé tóny a drobné světlé tečky na ploutvích. Druhové jméno připomíná akvaristu a badatele Dietricha Schallera. Jejím nejzajímavějším projevem je schopnost vydávat slyšitelné zvuky při námluvách i vzájemných střetech. Ty vznikají pohybem specializovaných struktur při prsních ploutvích, nikoli hlasivkami.

Vzhled

Tělo vrčivky Schallerovy je protáhlé a ze stran stlačené, délka dospělých jedinců se zpravidla pohybuje kolem pěti centimetrů. Na bocích se rýsují podélné tmavší pásy a při vhodném světle vystupují modré až tyrkysové skvrnky. Hřbetní i řitní ploutev mohou mít načervenalé okraje a jemné kovové tečkování. Samci bývají barevnější a mají delší protažené konce některých ploutví, samice se v době pohlavní zralosti projevují plnějším břichem. Spolehlivé rozpoznání pohlaví je obtížnější u mladých ryb a při stresovém zbarvení. Při určování je třeba odlišit vrčivku Schallerovu od drobnější vrčivky trpasličí a jiných příbuzných druhů.

Vody Mekongu

Přirozený areál zahrnuje zejména povodí Mekongu a části povodí Chao Phraya v Thajsku, Laosu, Kambodži a přilehlých oblastech. Vrčivky se zdržují v zarostlých mělkých vodách, v tůních, mokřadech, klidných příkopech i na rýžových polích. Proud je slabý a kolem hladiny bývají stébla, kořeny a hustá vegetace. Voda se může sezonálně měnit podle srážek a složení dna. Pro rybu je důležitější bezpečný přístup k hladině a úkrytům než velký otevřený plavecký prostor. Pomocný dýchací orgán, labyrint, jí umožňuje nadechovat atmosférický kyslík, aniž by tím ztrácela potřebu čisté a biologicky stabilní vody.

Zvuky a soužití

Vrčivka Schallerova není hejnová ryba v pravém smyslu, ale ve větší, členité nádrži může žít menší skupina. Samci si vytvářejí menší teritoria a při setkání se vztyčenými ploutvemi často vydávají krátké vrčivé zvuky. Taková výměna může skončit bez poranění, zejména když má slabší jedinec kam odplout. Ve stísněném akváriu však může narůstat pronásledování a stres. Uspořádání hustých rostlin tak, aby se ryby neměly stále na očích, pomáhá více než pouhé přidání jednoho dekorativního úkrytu. K vhodným společníkům patří jen klidné druhy podobné velikosti, které nevytlačují vrčivky od hladiny a neokusují jim ploutve.

Akvárium

Pro menší skupinu je vhodná dobře zaběhnutá nádrž s délkou alespoň 60 centimetrů, dostatečnou plochou hladiny a hustě zarostlými částmi. V českých podmínkách se běžně používá topítko udržující přibližně 24–28 °C. Voda může být měkká až středně tvrdá, zpravidla mírně kyselá až neutrální. Filtr má zajistit biologické čištění, ale nikoliv silný proud; ten by ryby nutil zbytečně bojovat při plavání a mohl rozbíjet hnízda. Plovoucí rostliny poskytují stín i oporu u hladiny. Důležitý je bezpečný kryt, protože vrčivky mohou vyskočit, a pod ním vrstva teplého vlhkého vzduchu pro dýchání.

Klidné prostředí je důležité rovněž pro jejich pozorování. Prudké světlo bez stínu zvyšuje plachost, zatímco tmavší dno, kořeny a listy umožňují přirozený pohyb. Část listového opadu může poskytovat úkryty a třísloviny, pokud je z bezpečných zdrojů a nepřetěžuje vodu. Při údržbě je důležitá stálost podmínek: pravidelné částečné výměny vody se mají provádět tak, aby náhle nekolísala teplota ani chemismus.

Potrava

V přírodě vrčivky loví drobný vodní hmyz, larvy a malé korýše. V lidské péči přijímají jemné kvalitní granule, ale pro dobrou kondici je vhodná i živá nebo mražená potrava, například drobné buchanky, artemie či larvy komárů z bezpečného zdroje. Velikost sousta musí odpovídat úzké tlamce. Krmení je lepší rozdělit do menších dávek a sledovat, zda se k potravě dostanou i méně průbojné ryby. Přebytky, které zapadnou do hustých rostlin, se nesmějí dlouhodobě rozkládat.

Odchov

Při rozmnožování staví samec pěnové hnízdo u hladiny, zpravidla pod listy nebo mezi plovoucími rostlinami. Během tření objímá samici a pomáhá ukládat uvolněné jikry do hnízda. Po tření samec hnízdo hlídá a snaží se vracet vypadlé jikry či larvy. Samice se může stáhnout do úkrytu; v malé vytírací nádrži je vhodné ji při projevech pronásledování včas oddělit. Po rozplavání potřebuje potěr mimořádně drobnou potravu, například nálevníky, a později čerstvě vylíhlé nauplie žábronožky. Po celou dobu je zásadní klidná hladina, čistá voda a teplý vzduch nad ní. Odchov lze plánovat i bez prudkých změn teploty, které by zbytečně zatěžovaly chovný pár.