Vrčivka trpasličí

Vrčivka trpasličí (Trichopsis pumila) patří k nejmenším běžně chovaným labyrintním rybám. Pochází z jihovýchodní Asie a v akváriu vyniká nejen lesklými modrozelenými skvrnami na bocích, ale zejména neobvyklou schopností vydávat slyšitelné zvuky. Jde o skutečné vrčení vznikající pomocí specializovaných částí prsních ploutví. Příbuzná vrčivka pruhovaná je podstatně větší, a proto se oba druhy nemají zaměňovat. Dospělé ryby dorůstají délky přibližně tří až čtyř centimetrů a jsou poměrně plaché.

Vzhled a hlas

Tělo vrčivky trpasličí je úzké, mírně bočně zploštělé a převážně hnědavé. Podél boku se táhne tmavý vodorovný pruh a nad ním řada skvrn. Zvláště při bočním osvětlení vynikají drobné tyrkysové a zelenomodré odlesky na šupinách a ploutvích. Samci mohou mít delší a špičatější konečky některých ploutví, ale určení pohlaví u mladých jedinců není snadné. Zvukové projevy vydávají obě pohlaví, zejména při námluvách a při setkání soupeřících jedinců. Jemné praskavé zvuky bývají v tiché místnosti slyšet i mimo nádrž; nejsou projevem nemoci.

Život v přírodě

Druh žije v povodí dolního Mekongu, tedy v Thajsku, Laosu, Kambodži a Vietnamu, a také v dalších nížinných vodách Thajska. Vyhledává stojaté a velmi pomalu tekoucí vody: zarostlé tůně, zaplavované louky, bažiny, rýžová pole a zavlažovací kanály. V husté vegetaci loví drobný vodní hmyz, jeho larvy a další nepatrné bezobratlé. Vrčivka trpasličí je labyrintní ryba; nad žábrami má přídatný dýchací orgán umožňující přijímat kyslík také ze vzduchu nad hladinou. To jí pomáhá přežívat v přirozených stanovištích s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku, neznamená to však, že nepotřebuje kvalitní vodu.

Zařízení akvária

Pro pár nebo malou skupinu je vhodná nádrž s půdorysem alespoň přibližně 45 × 30 cm, v níž vytvoříme husté porosty jemnolistých rostlin, plovoucí vegetaci a několik oddělených úkrytů. Členité zařízení tlumí soupeření samců a umožňuje rybám vyhnout se vzájemnému kontaktu. Dno může být tmavší, proud vody má zůstat velmi mírný. Voda by se měla pohybovat zhruba v rozmezí 22–28 °C, pH 5,0–7,5 a celkové tvrdosti přibližně 1–12 °dGH; stabilita parametrů je důležitější než honba za konkrétní hodnotou. Akvárium musí být zakryté, ale mezi hladinou a krytem musí zůstat vrstva teplého vlhkého vzduchu. Tento prostor potřebují zvlášť mladé ryby při vývoji labyrintního orgánu.

Krmení a soužití

Drobné ústní ústrojí omezuje velikost přijímané potravy. Základ může tvořit kvalitní jemné krmivo doplňované drobnými živými nebo mraženými bezobratlými, například buchankami, perloočkami či malými žábronožkami. Ryby sbírají potravu zvolna, a proto se nehodí k velmi rychlým a hlučným spolubydlícím. Nejlépe vyniknou v jednodruhové nádrži nebo se skutečně klidnými drobnými rybami, které jim nekonkurují o každé sousto. Náhlé prudké osvětlení a neustálý pohyb před sklem zvyšují jejich plachost.

Odchov

Samec staví drobné pěnové hnízdo pod listem, u hladiny nebo v chráněné dutině. Při tření se obtáčí kolem samice a uvolněné jikry přenáší do hnízda. Poté se o ně stará převážně sám, opravuje pěnovou stavbu a vrací vypadlé jikry. Při vhodné teplotě se larvy objevují přibližně za 24–48 hodin a další dva až tři dny zůstávají poblíž hnízda. Rozplavaný potěr je velmi drobný; zpočátku potřebuje nálevníky a jinou mikroskopickou potravu, později může přijímat jemné živé krmivo. Při odchovu je důležitý klid, malé pravidelné výměny vody a stálé teplo nad hladinou.