Drápatka tropická

Drápatka tropická (Xenopus tropicalis) je drobná africká vodní žába z čeledi pipovitých. Má zploštělé tělo, širokou hlavu, oči orientované vzhůru a mohutnější zadní končetiny s plovacími blánami. Tři prsty zadních nohou zakončují malé tmavé drápky. Přední končetiny jsou kratší a slouží zejména k manipulaci s potravou. Na rozdíl od mnoha jiných žab nemá vysunovatelný jazyk a většinu času tráví pod hladinou. Její hnědavé až olivové zbarvení s tmavými skvrnami dobře splývá s bahnitým dnem. Ve starších vědeckých pracích se lze setkat také se jménem Silurana tropicalis, které odráží dřívější odlišné zařazení tohoto druhu.

Vody západní Afriky

Přirozený areál drápatky tropické se táhne západní Afrikou od Senegalu k západnímu Kamerunu. Obývá mělké stojaté vody v lesnaté krajině, lesních okrajích a na místech pozměněných zemědělstvím. Vyskytuje se v tůních, bažinách, příkopech a klidných nádržích; v období sucha může využívat také potoky a pomalejší úseky toků. V období dešťů vyhledává dočasné vodní plochy vhodné k rozmnožování. Dospělci jsou převážně vodní a na souš se běžně nevydávají za potravou. V České republice nejde o původní volně žijící druh.

Pohyb a potrava

Drápatka tropická je dobrý plavec. Ve vodě se pohybuje ráznými záběry zadních nohou, dokáže však také zůstat téměř nehybně u dna nebo mezi úkryty. Přestože žije trvale ve vodě, pravidelně vyplouvá k hladině, protože potřebuje dýchat atmosférický vzduch. Potravu vyhledává pomocí smyslových buněk na kůži a citlivosti na pohyb vody. Ve volné přírodě loví drobné vodní bezobratlé, larvy hmyzu, červy a někdy i pulce. Kořist vtahuje do úst a předními končetinami ji přidržuje. Pro český chov se hodí pestře střídaná, přiměřeně drobná živočišná potrava, například malé žížaly, larvy vodního hmyzu a kvalitní mražená krmiva určená vodním živočichům.

Akvárium

Pro jednotlivce i malou skupinu je zásadní nádrž s dostatečnou plochou dna, čistou vodou a bezpečným krytem. Hladina musí být snadno dosažitelná, protože žába se nadechuje na vzduchu. Voda by měla být spíše mírně teplá až teplá, běžně přibližně 23–26 °C, a bez prudkého proudění. Pro úkryty se hodí kořeny, bezpečně upevněné dekorace a vodní rostliny; ostrým hranám je třeba se vyhnout kvůli citlivé kůži. Filtrace musí umožňovat pravidelnou výměnu vody bez silného sání, které by mohlo zranit menší zvíře. V nově založené nádrži je důležité sledovat dusíkaté látky a nepřekrmovat. Potrava nesmí dlouho zůstávat na dně, kde se rychle rozkládá. Drápatky se při manipulaci snadno stresují, proto je vhodnější pozorování než časté chytání.

Druh je menší než běžně známá drápatka vodní (Xenopus laevis). Oba druhy sice žijí pod vodou, mají ale odlišnou velikost, geografický původ a v chovu také odlišné teplotní nároky. Není vhodné je automaticky spojovat do jedné nádrže. Při pořizování je třeba ověřit správné určení, doložený původ jedinců a aktuální podmínky držení příslušného druhu.

Vývoj pulců

V období rozmnožování samec přivolává samici hlasovými projevy pod vodou a při páření ji objímá. Vajíčka jsou kladena do vody, jednotlivě se mohou zachytit na rostlinách nebo volně klesat. Z nich se líhnou průhlední pulci, kteří mají neobvyklý způsob přijímání potravy. Na rozdíl od dravějších dospělců filtrují z vody drobné organické částice a plankton. Postupně jim vyrůstají nohy, mění se tvar těla a ocas při metamorfóze zaniká. Pro odchov je nutné zajistit jemnou potravu odpovídající vývojové fázi, dobrou kvalitu vody a oddělení od dospělců, kteří by mohli larvy pozřít. Žádné chované obojživelníky ani jejich vajíčka se nevypouštějí do české přírody.