Nosorožík atlas

Nosorožík atlas (Chalcosoma atlas) patří k největším broukům jihovýchodní Asie. Samec nese trojici nápadných rohů: jeden vyrůstá z hlavy a dva z předohřbetu. Samice je bezrohá a obvykle menší. Tělo dospělých brouků je tmavě hnědé až černé, krovky jsou pevné a lesklé. Délka rohů se výrazně liší podle velikosti jedince. Velký samec může mít mohutné výběžky, zatímco malý dospělý samec má jen jejich kratší podobu. Při porovnávání rozměrů je nutné odlišovat délku těla od celkové délky včetně rohů. Právě u tohoto druhu by jejich zaměňování vedlo k podstatně odlišným údajům.

Výskyt

Nosorožík atlas obývá lesnaté části jihovýchodní Asie, zejména Malajský poloostrov, Indonésii a přilehlé ostrovní oblasti. Vyskytuje se také v dalších částech Indočíny a na Filipínách. Rozšíření není souvislé a jednotlivé ostrovní populace se liší v tělesných znacích. Brouk je spojen především s vlhkými tropickými lesy, kde se nacházejí stromy s vytékající mízou a dostatek rozkládající se dřevní hmoty. Dospělci vyhledávají potravu na kmenech a větvích, zatímco larvy žijí ukryté ve dřevě a rozložených rostlinných zbytcích. V České republice se tento tropický druh přirozeně nevyskytuje.

Rohy a souboje

Samci se na vhodných místech střetávají o přístup k samicím a potravě. Pomocí hlavového a hrudních rohů se snaží protivníka podebrat a odstrčit z podkladu. U větších samců rostou rohy nepoměrně rychleji než ostatní části těla. Výsledkem je výrazná velikostní proměnlivost, nikoliv několik samostatných druhů. Robustní tělo nezabraňuje letu: nosorožík dokáže rozevřít krovky a pomocí blanitých zadních křídel přeletět mezi stromy. Aktivní bývá zejména za soumraku a v noci. Je-li chycen do ruky, zachycuje se silnými drápky a může se prudce bránit pohybem nohou a rohů.

Potrava

Dospělí brouci přijímají především sladké rostlinné šťávy a měkké přezrálé plody. V chovu lze podávat kvalitní želé určené pro velké vrubounovité brouky nebo vhodné ovoce. Zbytky potravy je potřeba pravidelně odstraňovat, protože kvasící a plesnivé plody zhoršují hygienu. Larvy mají zcela jiné nároky. Živí se rozkládajícím se dřevem a dostatečně vyzrálou rostlinnou hmotou. Čerstvé piliny nebo běžná zahradní zemina jim nenahradí správně připravený živný substrát. Během vývoje larva několikrát svléká pokožku a výrazně zvětšuje hmotnost. Dostatek vhodné potravy v této fázi ovlivňuje konečnou velikost dospělce.

Chov a vývoj

V českém insektáriu je nutné udržovat teplé prostředí bez prudkého kolísání, často přibližně 23 až 27 °C. Dospělci potřebují prostor pro pohyb, úkryty, kusy kůry a vhodný povrch, na němž se pevně zachytí. Samci mohou být vůči sobě velmi útoční, proto je bezpečnější chovat je odděleně. Larvy se ukládají do prostorných nádob s dostatečně hlubokým, vlhkým, ale nikoli přemokřeným substrátem. Je důležité umožnit výměnu vzduchu a současně zabránit vysychání. Před kuklením si larva vytváří pevnou komůrku, kterou není vhodné rozbíjet. Po proměně dospělý brouk určitou dobu vyčkává, než mu zpevní krovky a začne přijímat potravu. Celý vývoj může podle podmínek trvat déle než rok, a proto vyžaduje pravidelnou kontrolu prostředí i trpělivost. U tropických druhů není možné úspěšný odchov založit pouze na tom, že dospělci dostanou dostatek ovoce.