Bažant lesklý

Bažant lesklý (Lophophorus impejanus), známý také jako monal himálajský, je mohutný horský hrabavý pták z příbuzenstva bažantů. Nejvíce pozornosti přitahuje samec: podle osvětlení se na jeho peří střídá kovově zelená, modrá, fialová a měděná barva, na hlavě má chocholku a na ocase zářivě rezavé odstíny. Výrazné zbarvení neznamená, že by žil v tropickém lese. Naopak se přizpůsobil chladným a proměnlivým podmínkám himálajských hor, kde vyhledává potravu hrabáním a rozrýváním půdy.

Samec a samice

Celková délka dospělého ptáka dosahuje přibližně 61–76 centimetrů a hmotnost bývá kolem 1,5–2,5 kilogramu. Samec má dlouhou zeleně lesklou chocholku, na šíji měděné tóny, modrofialový hřbet, tmavou spodinu a nápadný rezavý ocas. V letu ukazuje výraznou světlou skvrnu na kostřeci. Samice je převážně hnědá s příčnými proužky, ale kolem oka má modravou neopeřenou kůži a na hrdle světlé pole. Její nenápadné zbarvení poskytuje při sezení na hnízdě ochranné maskování. Obě pohlaví mají silné nohy a zakřivený zobák vhodný k rozrušování půdy. Mladí kohoutci získávají plné lesklé opeření postupně.

Horský domov

Bažant lesklý obývá horské oblasti od severního Pákistánu a Indie přes Nepál a Bhútán až k jižnímu Tibetu. Nejčastěji využívá mozaiku jehličnatých a smíšených lesů, porostů rododendronů, bambusových houštin, horských luk a otevřených svahů. V létě se může pohybovat ve výškách přes 3 500 metrů, v zimě sestupuje do nižších poloh s dostupnější potravou. Nejde o dlouhé pravidelné stěhování do teplých zemí, ale o výškové přesuny v rámci horského prostředí. Při vyrušení dokáže prudce vzlétnout, většinu dne však tráví na zemi.

Hledání potravy

Monal je všežravý, ale značná část jeho potravy pochází z rostlin. Vyhledává hlízy, kořínky, oddenky, semena, pupeny a mladé výhonky; doplňuje je hmyzem, larvami a dalšími bezobratlými. Silným zobákem vytváří v půdě charakteristické jamky, někdy i poměrně hluboké. Tento způsob získávání potravy je důležitý pro chov v lidské péči: pokud nemá možnost hrabat a prohledávat substrát, přichází o významnou část přirozené aktivity. Samotné podávání hotové směsi v misce proto nestačí jako podnět k plnohodnotnému chování.

Hnízdění a odchov

Rozmnožování v horách obvykle začíná na jaře po ústupu nejtvrdší zimy. Kohout upozorňuje na svou přítomnost hlasovým projevem a předvádí lesklé peří. Samice připravuje jednoduché důlkové hnízdo na zemi, často kryté kameny nebo vegetací. Snůška mívá zhruba tři až pět vajec, jejichž inkubace trvá přibližně 27–29 dnů. Sedí převážně samice. Kuřata jsou po vylíhnutí pohyblivá, postupně se učí vyhledávat potravu a zůstávají pod její ochranou. Pro úspěšný odchov je nezbytná pestrá drobná potrava vhodná pro mladé hrabavé ptáky, bezpečný členitý prostor a ochrana před promoknutím i přehřátím.

Chov v ČR

Ve středoevropských podmínkách je výhodou poměrně dobrá snášenlivost chladnějšího počasí, neznamená to však, že ptáci nepotřebují suché závětří. Zásadní je prostorná zabezpečená voliéra s členitou půdou, stínem, částečným krytím před srážkami a odvodněnými místy. V létě je nutné omezit přehřívání, zvláště na přímém slunci. Výběh má mít sypký přírodní substrát pro hrabání a prostor k bezpečnému úniku před dominantním jedincem. Samce nelze bez uvážení spojovat v malém prostoru, zejména v době toku. Krmení má kombinovat vyváženou krmnou dávku pro hrabavé ptáky se zeleným krmivem, vhodnými rostlinnými součástmi a živočišným podílem odpovídajícím sezoně. Pravidelná kontrola zdravotního stavu, hygieny a parazitů je nezbytná. Před pořízením je nutné ověřit původ zvířat a aktuální pravidla jejich držení.

Stav v přírodě

Druh je celosvětově veden jako málo dotčený, ale místně jej ohrožuje lov, úbytek přirozených porostů a zásahy do horské krajiny. Zdravé populace závisejí na zachování lesních a lučních stanovišť i možnosti sezónních přesunů mezi výškovými pásmy.