Otakárek palinurus

Otakárek palinurus (Papilio palinurus) je tropický motýl s tmavými křídly a širokým kovově zeleným pásem, podle kterého se v angličtině nazývá smaragdovým otakárkem. Jeho křídla se při pohledu z různých úhlů zdánlivě přebarvují od žlutozelené po modrozelenou. Nejde o rychlou změnu pigmentu v těle živého motýla, nýbrž o optický jev způsobený mikroskopickou stavbou šupinek na křídlech. Druh pochází z lesů jihovýchodní Asie, ale lze jej spatřit také v tropických motýlích domech.

Kresba křídel

Rozpětí křídel dospělých jedinců bývá přibližně osm až deset centimetrů. Svrchní strana předních i zadních křídel má tmavý, místy zelenavě poprášený podklad, přes který přechází výrazný smaragdový pruh. Zadní křídla nesou krátké ostruhovité výběžky, typické pro řadu otakárků. Spodní strana je podstatně méně nápadná: převažuje tmavě šedé až hnědé zbarvení s drobnými oranžovými, modravými a světlými znaky u zadního okraje. Právě rozdíl mezi svrchní a spodní stranou pomáhá určit motýla i v okamžiku, kdy složí křídla. Při rozevření se však náhle objeví sytý lesklý pás.

Lesní domov

Otakárek palinurus je rozšířen v částech Myanmaru, Malajského poloostrova a na řadě ostrovů Malajského souostroví včetně Sumatry, Bornea a některých filipínských ostrovů. V různých částech areálu se vyskytují zeměpisné formy, které se mohou mírně lišit velikostí a kresbou. Přirozeným prostředím jsou především tropické lesy s bohatým rostlinným patrem. Dospělci vyletují také na světliny, lesní okraje a jiná místa s dostupnými květy. Vhodná stanoviště však musí nabízet nejen zdroje nektaru pro motýly, ale především správné rostliny pro vývoj housenek.

Životní cyklus

Vývoj začíná vajíčkem, které samice ukládá na vhodnou živnou rostlinu. Housenky přijímají listy z čeledi routovitých, uvádějí se zejména rostliny rodu Euodia v širším historickém pojetí. Konkrétní živná rostlina může záviset na místní populaci, proto není možné pro chov automaticky použít libovolný druh citrusu. Rostoucí housenka se opakovaně svléká a zvětšuje tělo, poté se upevní k podkladu a zakuklí. Kukla je zpravidla přichycená vláknitým páskem. Doba jednotlivých stadií se mění podle teploty a druhu přijímané potravy. Z kukly vylétá dospělý motýl, který musí před prvním letem rozvinout a vysušit křídla. Poškozené šupinky už znovu nenarostou, proto jsou zbytečné dotyky křídel nevhodné.

Smaragdový lesk

Zelený pás na křídlech vzniká takzvaným strukturálním zbarvením. Povrch šupinek obsahuje drobné zakřivené struktury, které odrážejí světlo různých vlnových délek pod odlišnými úhly. Pozorovatel tak vidí souhru žluté a modré složky, která vytváří zářivě zelený dojem. Při pohybu motýla se odraz mění, proto je jedinec v letu barevně nápadnější než sedící motýl se složenými křídly. Tento jev je předmětem výzkumu optiky biologických povrchů a odlišuje druh od mnoha motýlů, jejichž barvy jsou vytvářeny převážně pigmenty.

Chov

V českých podmínkách připadá v úvahu především odborně provozovaný tropický motýlí dům s dostatkem prostoru pro let, stabilní teplotou a vlhkostí a možností větrání bez průvanu. Dospělci potřebují přístup k vhodným nektarodárným květům či náhradnímu krmení v hygienických krmítkách; pro rozmnožování je však rozhodující spolehlivý a nezávadný zdroj živných rostlin konkrétně přijímaných housenkami. Před pořízením vajíček nebo kukel je nutné znát jejich původ a mít připravenou péči pro každé vývojové stadium. Housenky se nesmějí přehřívat ani trvale zvlhčovat tak, aby se na rostlinách šířily plísně. Kukly a právě vylíhlí dospělci potřebují dostatek volného místa, aby se mohla křídla správně rozvinout. Jde o tropický druh, který není vhodný pro vypouštění do české přírody. Při profesionálním chovu je navíc nutné zajistit, aby chovaní jedinci neunikali do okolí.